Foto: Pixabay, řidič v autě
Jedno pořekadlo říká, že manželka a auto se nepůjčuje a ono na tom něco bude. V obou případech hrozí velké problémy. V případě půjčení auta může platit pro dobrotu na žebrotu. Své o tom ví i náš čtenář David.
Do redakce přišel email, ve kterém nám pan David vylíčil svůj příběh. Jak sám poznamenal, potřeboval si postěžovat a možná trochu varovat ostatní.
Auto se nepůjčuje, ale já půjčil
Vlastní hloupostí jsem se dostal do zákazu řízení a protože má hloupost byla fakt velká (použil bych jiná slova, ale ty by slušná nebyla), za opakované porušení zákazu řízení přišla podmínka. To bylo hodně velké varování. Sám sebe znám, a tak jsem to vyřešil. Dcera mé přítelkyně Jana auto neměla, tak jsem jí půjčil to svoje.
Jana a já jsme se dohodli, že jí auto půjčím bezplatně. Ona s ním bude jezdit, já budu platit povinné ručení. Trval jsem ale na tom, že si sama zařídí technickou, až přijde čas.
Zhruba po půl roce končila mému autu technická. Janě jsem měsíc před koncem technické volal a připomněl jsem jí to. Jasný, neboj, zařízeno, hlaholila mi tenkrát do telefonu a já jí věřil.
Miloš Zeman přistoupil k 60. narozeninám své ženy vážně. Koupil jí „české“ auto
Všechno jinak, všechno špatně
Těm slovům věřila i Jana. Domluvila se s kamarádem, že auto zkontroluje a na technickou s ním zajede. O kamarádovi Jany se vědělo, že ačkoliv není vyučený mechanik, autům rozumí a dokáže si poradit s jakoukoliv opravou. Auto žádné závady nemělo. Prostě deset let staré auto s pravidelným servisem. Takže v tomto případě se jednalo o běžnou kontrolu stavu vozidla a absolvování technické kontroly.
Zhruba týden před koncem technické Jana auto předala tomu svému kamarádovi a domluvili se že za dva až tři dny si ho zase vyzvedne. A právě tady pořádně začíná můj příběh.
Půjčit půjčené, znamená malér
Auto bylo u kamaráda Jany několik dní. Na každý telefonát odpovídal zítra. Jen z Jany vytáhnul peníze na technickou a pět tisíc na drobné opravy, které ale nijak nespecifikoval a Jana, ve své nerozvážnosti a naivitě, mu ty peníze dala.
Ten Jany kamarád měl u sebe moje auto už skoro tři týdny. Ano, Jana si ho měla vzít zpátky a zařídit si vše jinak, ale pořád spoléhala na to, že kamarád dodrží, na čem se domluvili. Je to moc hodná holka, ale neskutečně naivní.
A pak to všechno nabralo úplně jiný spád. Byly dvě odpoledne a volalo mi skryté číslo. Většinou taková volání ignoruji, ale tentokrát jsem telefon vzal. Tady policie České republiky, ozvalo se v telefonu. Nemusím říkat, že mě v tu chvíli doslova polilo horko. Během, pro mě nepříjemného telefonátu, jsem se dozvěděl, že moje auto řídil člověk, který má zákaz řízení a navíc se u něho během silniční kontroly zjistilo, že byl pod vlivem omamné látky. Lidově řečeno nalízal. No a jako vrchol všeho, moje auto mělo propadlou technickou.
Nakonec to naštěstí dobře dopadlo, ale nervy byly na pochodu
Můj příběh má nakonec relativně šťastný konec. Postih jsem za kamaráda Jany naštěstí neměl, ale stálo mě to hromadu nervů a vysvětlování. Technickou kontrolu jsem na autě zařídil na své náklady. Peníze Jana zpátky samozřejmě neviděla. Byl jsem na ní neskutečně naštvaný (opět bych nejraději použil jiné slovo), ale když jsem viděl, jak je z celé situace sama na prášky, hlavu jsem jí neutrhnul.
A jak jsem to vyřešil s autem? Hned po technické jsem auto nechal přepsat na Janu. Raději ať je její a zodpovídá si za vše sama, než abych měl zase telefonát – Tady policie České republiky. Auto nepůjčujte.
Jak celou věc pana Davida vidí advokát?
„V tomto konkrétním případě bylo klíčové, zda pan David a paní Jana mohli a měli vědět o skutečnosti, že kamarád nemá řidičský průkaz, případně že by mohl řídit pod vlivem návykových látek. Pokud bylo půjčení vozidla učiněno v dobré víře, tedy že osoba, které bylo vozidlo svěřeno, je oprávněna řídit a nebude porušovat zákon, pak zpravidla majiteli ani Janě nehrozí trestní ani správní postih za samotné jednání řidiče,“ řekla nám k příběhu pana Davida advokátka Judr. Ing. Kateřina Mencnerová.
„Samozřejmě, pokud by bylo prokázáno, že věděli nebo vědět měli, pak by odpovědnost hrozit mohla, ale z popsané situace se jeví, že k žádnému pochybení z jejich strany nedošlo. Ve výsledku tak trestněprávní odpovědnost za řízení bez řidičského oprávnění a pod vlivem návykových látek nese především ten, kdo vozidlo skutečně řídil,“ řekla ještě námi oslovená advokátka.
Na otázku, zda je vůbec rozumné vozidlo půjčovat jsme dostali odpověď, která se dala předpokládat.
„Z právního pohledu platí, že půjčování auta vždy představuje určité riziko. Odpovědnost za technický stav a povinné náležitosti vozidla nese vlastník. Jako vlastník nesete odpovědnost za technický stav a povinné náležitosti vozidla, a nikdy nemůžete úplně ovlivnit, jak bude další osoba vůz skutečně používat. Pokud se rozhodnete auto půjčit, je vhodné nejen sepsat smlouvu, ale také ověřit, že osoba, které auto svěřujete, má platné řidičské oprávnění a je schopná řídit v souladu se zákonem. Pokud si nejste jistí, je někdy skutečně bezpečnější auto vůbec nepůjčovat.“
Zdroj: Autorský text
Tohle mi připomnělo můj vlastní šílený zážitek. Auto jsem sice nepůjčil přítelkyni ani dceři přítelkyně, ale kamarádovi, který „jen potřeboval dojet na chalupu a zpátky“. Mělo to být na den. Auto se mi vrátilo za pět dní, nádrž suchá, blatník promáčklý (samozřejmě „už to tak bylo“), a třešnička na dortu – přišlo mi předvolání kvůli přestupku, protože můj vůz zachytil radar ve městě, kde jsem v životě nebyl. Když jsem ho konfrontoval, tvářil se dotčeně, že dělám z komára velblouda. Od té doby platí jasné pravidlo: moje auto je moje auto. Ne proto, že bych nevěřil lidem, ale protože když přijde průšvih, věřit už je pozdě.