„Prodavačka v květinářství po mně chtěla nesmyslnou částku.“ Podle všech indicií šlo o zákeřný trik

Chybovat je lidské. Každý může udělat chybu. Jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Když se ale prodavačka neomluví, ze zákazníka se snaží udělat lháře a pak je ještě uražená, když vyjde pravda najevo, je to hodně smutné.

V naší rubrice Příběhy vám přinášíme skutečné příběhy našich čtenářů. Tentokrát jsme si pro vás dovolili zpracovat zážitek jedné z našich redaktorek.

Místo omluvy přišla ledová sprcha

Naše redaktorka Iveta se nám v redakci svěřila se svým zážitkem ze zahradnictví. Pohodový nákup květin se jako mávnutím kouzelného proutku, respektive chybou prodavačky, změnil v hodně nepříjemnou záležitost.

Radost z kytiček mi zkazila prodavačka

Jednu sobotu jsem přemluvila manžela, že bych jako fakt nutně potřebovala nějakou novou kytku do truhlíků, ve kterých se mi podařilo umučit bylinky. O mě je všeobecně známé, že mi tu a tam zvadne i kaktus, ale znáte to. Když se to zasadí, je to takové hezké. Za notného reptání manžela jsme tedy vyrazili do zahradnictví. Je deset, zavírají ve dvanáct, to stíháme.

„Prodejci v autosalonu opovrhovali mým oblečením,“ vzpomíná pan Pavel. Jejich odhady nemohly být dále od pravdy

Procházeli jsme venku mezi regály s květinami a já vybírala. Manžel si mě u toho z legrace dobíral, že mi to stejně chcípne. Skládala jsem si vybrané květináče do vozíku, smála jsem se manželovým vtípkům na moje zahradnické dovednosti a v duchu si počítala, kolik nás tenhle výlet mezi kytičky bude stát.

Prodavačka se pořádně sekla

Myslím, že jsem se ještě držela celkem zpátky, protože když jsme stáli u pokladny, čekala jsem částku tak kolem osmi stovek. Jednotlivé květináče jsme vyskládali z vozíku na pult a prodavačka začala markovat. U některých květináčů načetla čárový kód, něco nadatlovala ručně, k něčemu použila kalkulačku. A pak na nás vybafla částku. Tisíc čtyři sta osmdesát. Bum. Manžel vytáhl peněženku a s poznámkou, že se mu ten výlet se mnou fakt vyplatil, zaplatil.

Jednotlivé květináče skončili zpátky ve vozíku a jeli jsme k autu zaparkovaném kousek od vchodu. Cestou jsem si opakovala v hlavě jednotlivé položky. Čtyřicet pět, dvakrát sedmdesát, sto padesát devět, a tak dále. Znovu jsem sčítáním položek skončila na částce něco málo přes osm stovek. Květináče jsme přeskládali do přepravek v kufru a já u toho jako debil počítala znovu. Výsledek byl stejný. „Ty hele, ta prodavačka se sekla a sekla se pořádně,“ řekla jsem manželovi. „No, taky se mi zdá,“ poznamenal. Účtenku jsme neměli. Prodavačka nám ji nedala a nás ani nenapadlo si o ni říkat.

Tohle nebyla chyba, tohle byl úmysl

„Já se tam vrátím, ať mi vyjede účtenku. Chci vědět, jestli je blbá ona nebo my,“ oznámila jsem manželovi a kráčela přes parkoviště zpátky do zahradnictví. Prodavačka stála za kasou a něco psala na telefonu.

„Omlouvám se, ale byla byste tak hodná a vytiskla mi účtenku za náš nákup prosím? Teď jsme u vás byli,“ požádala jsem slušně prodavačku, které jsme pár minut zpátky platili. „Já už mám ale vypnutou kasu,“ zněla neochotná odpověď. „Ještě jednou se omlouvám, ale byla bych ráda, kdybyste ji tedy zapnula a tu účtenku vytiskla. Nám totiž nesedí cena a celkem o dost, tak prosím,“ trvala jsem na svém.

Prodavačka protočila oči a neochotně kasu zapnula. „Jo, vidím to tady. Čtrnáct set osmdesát,“ řekla a civěla na mě, jako proč ji otravuju. „No, to sedí, to jsme zaplatili, ale rozhodně jsme tolik platit neměli. Můžete mi prosím tu účtenku vytisknout? Já neříkám, že to bylo úmyslně a ano, měla jsem se ozvat hned, ale spočítala jsem si to, až když jsme kytky dávali do auta,“ řekla jsem jí a už jsem cítila, že se to ve mě začíná vařit.

Prodavačka začala zběsile mlátit do klávesnice kasy. „Nejde to vytisknout. Vidíte, mačkám to a nic. Nevím proč to nejde,“ říkala mi a přitom stále mačkala klávesnici.

Nevzdala jsem se

Asi bych to nechala být, ale to jak se mnou ta prodavačka mluvila a ty její ksichty co házela, no prostě mě vytáčela. Když jsem prodavačku požádala, jestli se mnou tedy může k autu a na kalkulačce zboží překontrolovat, ptala se mě, kde stojíme. „Tady, kousek od vchodu. Myslím, že tam máte i kamery,“ poznamenala jsem schválně. Ta prodavačka vzala kalkulačku a šla tedy se mnou k autu. Do kalkulačky sázela ceny kytek a tradá, na kalkulačce jí to ukázalo přes osm set.

Na poznámku, že jsme měli asi ještě něco, jsem jí řekla že ne a že jistě nebude problém požádat vedení o záznam z bezpečnostní kamery. „No fajn, tak jdeme vytisknout tu blbou účtenku,“ procedila mezi zuby. Když jsem s ní vešla do obchodu, stoupla si za kasu, jednou zmáčkla klávesu pokladny a světe div se, účtenka se hned vytiskla. „Koukám, že už to funguje, to je dobře, že se to tak zázračně spravilo,“ neodpustila jsem si malé rýpnutí. Do toho se té prodavačky kolegyně od vedlejší kasy ptala, o co jde. „Ale o nic. Tady paní si myslí, že platila víc, než měla. Jen hysterčí,“ odpověděla té kolegyni a já jen sevřela ruce v pěst a zatnula sanici, abych té slepici neublížila.

Účtenka vše vysvětlila

Účtenku prodavačka držela v ruce a její výraz z takové té drzosti přešel do bojim bojim. Přečetla jednotlivé položky a já jsem hned věděla, kde je zakopanej pes. Na účtence ta prodavačka vynechala dvě kytky, co stály pár korun a místo toho namarkovala dva pytle zeminy a ještě nějaký okrasný keř. „Tak už asi víme, kde nastala chyba, že jo? Tu hlínu a ten keřík bych ani nevešla do vozíku, a chybí vám tam ty karafiátky a afrikán.“ řekla jsem té slepici za kasou.

Nákup mi tedy namarkovala celý znovu a konečná částka byla, světe div se, něco přes osm stovek. „No tak jo, já vám to vrátím. To se stát přeci může, že se někdo trochu sekne,“ řekla mi ta nádhera. Vzala jsem si vrácené peníze a zběžně je přepočítala. To trochu sekne drahé paní prodavačky znamenalo vrácení šesti stovek a pár drobných. Když jsem peníze ukládala do peněženky, ještě jsem té nádheře, jako blbec poděkovala.

„Jo, není za co. Tak hlavně, že se vše vysvětlilo, že jo? Na shledanou,“ řekla mi ještě a já koukala, co nejdříve zmizet, protože jinak bych si asi vyzkoušela, jak moc sprostý mám slovník. A víte co je na tom všem zajímavé? Že když jsme se pak s manželem několika přátelům svěřili se svým zážitkem ze zahradnictví, všichni hned odhadli, která prodavačka to byla. Příště si o účtenku řeknu. Další takový nákup by mě mohl dostat totiž do Bohnic.

Zdroj: Text redaktorky In-Lifestyle / vlastní zkušenost

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.