Jak vznikal film Bouřlivé víno: Politická zakázka se díky Menšíkovi a Janžurové stala klasikou

Původně šlo o film na objednávku, ale vznikla komedie, kterou diváci milují už téměř půl století. Humor, jižní Morava a nezapomenutelné herecké výkony.

Slunce nad vinicemi, vůně čerstvě stočeného burčáku a Vladimír Menšík, který na plátně ztělesnil poctivost moravského vinaře. V redakci In-Lifestyle.cz jsme se rozhodli připomenout, že příběh „Bouřlivého vína“ není jen o natáčení a hereckých výkonech, ale i o době, která film formovala. Přestože projekt vznikl na politickou objednávku, režisér Václav Vorlíček a scenárista Miloš Macourek dokázali vdechnout scénáři lehkost a humor.

Od politického zadání k veselé Moravě

Děj filmu je zasazen do roku 1968, kdy se země nadechovala k reformám, ačkoli se natáčel v roce 1975. Menšíkův předseda JZD Michal Janák je zapálený komunista, který musí čelit snahám několika vinařů obejít družstvo a obchodovat na vlastní pěst. Cílem bylo připomenout výhody kolektivního hospodaření a odradit lidi od návratu k soukromému podnikání. Vorlíček s Macourkem nabídku přijali, i když s notnou dávkou ironie. A také za dvojnásobný honorář.

Natáčení probíhalo hlavně mezi vinicemi jižní Moravy – v Břeclavi, Velkých Bílovicích, Kobylí, Pouzdřanech, Vrbici. To přineslo nečekané komplikace. Místní pohostinnost byla tak velká, že štáb musel zavést zákaz pití vína během dne. „Popravdě, točit s připitým Menšíkem byla radost. Pokud to nepřehnal, byl stále stejný, na tom se nic nepoznalo. Samozřejmě se to nedalo absolvovat každý den, ale večerních pozvání do sklípků bylo požehnaně,“ vzpomínal Václav Vorlíček v knize Pane, vy jste režisér.

David Rauch alias Radim Dochleba ze snímku Bota jménem Melichar: Hraní se vzdal, ale u filmu zůstal

Po úspěchu „Bouřlivého vína“ následovalo „Zralé víno“ (1981) a „Mladé víno“ (1986). Přestože třetí díl už kritici vnímali hůř, diváci zůstali věrní. Trilogie dnes funguje nejen jako komedie, ale i jako dobový dokument o tom, jak československá kinematografie dokázala spojit ideologické zadání s diváckou atraktivitou.

Janžurová, striptýz a návrat po zákazu

Jedním z vrcholů filmu je scéna, kdy družstevnice Růžena Šmejkalová (v podání Ivy Janžurové) při trapném svlékání před návštěvou práskne dveřmi a vykřikne: „A just se nesvlíknu! Sviňáci!“ Tu totiž přesvědčovali podnikaví sousedé, aby v nově otevřeném podniku pro cizince předvedla striptýz. Tato komická perla měla pro herečku i osobní význam. Několik let předtím totiž čelila neoficiálním zákazům natáčet.

„Měla jsem s Vorlíčkem za sebou několik úspěšných komedií. Byli jsme na sebe navázáni náladou, hrou, podobným smyslem pro humor. Takže jsem nad scénářem Bouřlivého vína nepochybovala, i když pod ním byl podepsaný dobově protežovaný Jan Kozák. Říkala jsem si, že když tam hraje plno báječných kolegů včetně Vladimíra Menšíka, tak se třeba podaří udělat dobrý film…“ zavzpomínala v rozhovoru pro Respekt.

Menšíkovo charisma a zápasy se zdravím

Vladimír Menšík byl už při natáčení druhého dílu vážně nemocný, ale před kamerou dokázal podat výkon, jako by se ho žádné problémy netýkaly. Jeho schopnost improvizace a lidskost z něj udělaly jednoho z nejoblíbenějších herců své doby. Kromě hereckých úspěchů byl znám i svým bujarým společenským životem, který se ne vždy líbil tehdejšímu vedení. Přesto si udržel přízeň publika až do své předčasné smrti.

Zdroj: Autorský text, PrimaCool, Wikipedie, Kniha – Pane, vy jste režisér, Respekt

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.