„Manžel si myslel, že se na mateřské dovolené jen válím,“ říká paní Alena. Její úraz ho přesvědčil o opaku

Do redakce In-Lifestyle napsala paní Alena. Její příběh je bohužel podobný mnoha dalším. Ukazuje smutnou pravdu. V mnoha případech zůstávají ženy, které se doma starají o malé děti, nedoceněné. Mateřská dovolená ale vážně dovolená není.

Paní Aleně manžel často říkal, že právě ona se má líp, když nemusí do práce a je doma s dětmi. Vše se změnilo až potom, co se naše čtenářka vážně zranila. Se souhlasem autorky zveřejňujeme skutečná jména.

Mateřská dovolená není dovolená

Příběh paní Aleny je ze života. Žádná fikce, žádná přehnaná dramata podle scénáře. Jen domácnost, kde žijí dva dospělí lidé a dvě malé děti. Autorka textu má pocit, že se v jejím příběhu poznají další ženy a proto jsme se rozhodli její příběh zveřejnit.

Síly mi pomalu docházely

Máme s manželem dvě děti. Starší Kubík má čtyři roky a mladší Elišce budou brzy dva. Manžel Jakub má malou stavební firmu. Máme vlastní dům, velký pozemek, psa, kočku, králíky, slepice a tři ovečky. O všechno a o všechny se starám já. Nevadí mi to, dělám to ráda, ale někdy toho na mě bylo už moc. Do toho jsem od manžela několikrát týdně slyšela, jak se mám, že můžu být doma a nemusím do práce.

„Rozvod s exmanželkou byl drsný,“ říká pan Martin. Byl to však jen začátek, začala mu ze života dělat peklo

Na jaře jsem chytla nějakou virózu, ale zvládat jsem musela pořád všechno. Manžel chodil kolem páté, šesté domů a vždy to byl stejný scénář. Buch na gauč, otevřít pivko, nohy na stůl a televize. Jakub si s dětmi sám nehrál, ani o víkendu je sám nevzal ven. Myčku neumí zapnout ještě teď a že by zapnul občas pračku? „Copak jsem ženská? Vy na to máte manuál, ne chlapi,“ říkával se smíchem. Jenže mě pomalu docházely síly. Eliška je hodně živé dítko a na jaře akorát začala chodit. Chodit stylem kamikadze, takže jsem ji musela mít stále na očích. Do toho jsem odvážela Kubíka do školky a vyzvedávala, jezdila po nákupech, s autem do servisu, prostě jsem dělala všechno.

Žena se stará o děti a o všechno, od toho je mateřská a muž vydělává

Několikrát jsem Jakuba prosila, ať jde alespoň o víkendu s dětmi ven, ať mi trochu pomůže, ale reagoval pokaždé stejně. „Já vydělávám, makám, abyste se vy měli dobře. Vždyť jiné ženské to taky zvládají.“ Tak jsem zvládala. Jenže nemoc, celková únava a vlastně i blbá nálada si vybraly svou daň.

Po jedné z našich hádek během víkendu na téma, že nemůžu a ani nechci být na všechno doma sama, jsem práskla dveřmi a šla zavřít slepice. Stačilo naštvaně vyběhnout z domu a blbě šlápnout na deštěm rozmáčené cestičce ke kurníku. Ujely mi kopyta. Nohy jsem najednou měla až u hlavy, ruce se mi zkroutily pod sebe a dopadla jsem na záda. Tvrdě, přestože tam bylo bláta jak na slatinný koupele. Zatmělo se mi před očima a hned mi bylo jasné, že je zle. Nemohla jsem vstát, všechno mě bolelo. Volala jsem na manžela, ale marně, neslyšel mě.

Nemocnice, sádra a doma najednou pohoda

„Tak kde jsi? Přestaň trucovat, Eliška řve, asi je posraná,“ slyšela jsem pak Jakuba. Přišel mě vysvobodit díky hovínku, dobrá ironie. Pak už si moc nepamatuju. Jen vyděšený pohled Jakuba a pak saniťáky. V nemocnici jsem si pobyla dva týdny. Zlomené pravé předloktí, vyhozený krční obratel, naštípnutá pánev a otřes mozku.

Když mě pustili domů, cítila jsem se o hodně líp a pomalu jsem srůstala. Jakub se staral. Nejenom o děti a zvířectvo, ale i o mě. Do toho jezdil na stavbu kontrolovat zaměstnance a v mých očích to byl hrdina. Mezi námi, taky trochu pokrytec, protože najednou to šlo. O tom, že je unavený, nebo že nestíhá, nepadlo ani slovo. Bylo ale vidět, jak má všeho plný brejle. Jak mi doktoři dovolili vstát, snažila jsem se pomáhat. Jakub se mi smál, že jsem nemotora a posílal mě zase lehnout. Vlastně jsme se hodně v tu dobu smáli. Hodně mě taky hladil, líbal a bylo znát, že mu chybí i to, však víte co.

Teď už je pro mě mateřská skoro jako dovolená

Už jsem srostla a doma zase funguju na sto procent. Nejsem ale už na všechno sama. Neříkám, že se teď Jakub přetrhne, ale snaží se mi alespoň s něčím pomoct. Když vařím o víkendu oběd, hraje si s dětmi, nebo je vezme ven. Jakub dokonce sem tam naskládá nádobí do myčky a o víkendu obstará zvířata a hlavně – přestal s těma kecama, že se mám líp, protože jsem na mateřské. Miluju ho a jsem za to všechno ráda, i když jsem se kvůli tomu musela zrakvit cestou ke slepicím.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.