„V bundě ze sekáče jsem našla podivný dopis,“ říká paní Janka. Patřila zesnulé dceři staršího prodavače

Někdy si chce člověk jen udělat radost a pořídí si parádní kousek oblečení. Koupě kožené bundy ale pro naši čtenářku znamenala nakonec mnohem víc.

„Před pár měsíci se mi stalo něco opravdu neobvyklého,“ napsala nám do redakce In-Lifestyle e-mail čtenářka Janka. Chtěla se podělit o příběh, který odhalil historii jedné kožené bundy a osud mladé dívky, která žila naplno, ale neměla proto dostatek času na svou rodinu.

Ne jen tak ledajaká bunda ze sekáče

„V práci se našemu týmu podařilo dokončit jeden delší projekt a všichni jsme byli v dobré náladě. Já se rozhodla, že si na oslavu pořídím novou koženou bundu. Nebo ne úplně novou, ze sekáče, prostě jsem po ní toužila, ale většinou nosím jiný šatník, tak jsem nechtěla utrácet až tolik peněz, když ani nevím, jestli mi sedne,“ popsala své myšlenky čtenářka, která se podepsala jednoduše Janka.

Na vytoužený kousek oblečení narazila až v druhém second handu, zato se jí opravdu trefil do vkusu. Byla to černá kožená bunda s kapucí, s drobnými výšivkami Route 66 na rukávě, nic extravagantního, jednoduše se skvěle hodila na běžné nošení. Vypadala v dobrém stavu a nebyla nijak extra drahá, takže přesně to, co Janka hledala.

„Nevěra mého manžela pro mě byla osvobozením,“ píše paní Tereza. Po rozvodu opět našla štěstí

„Bundu jsem si tedy koupila, doma jsem pak hledala informace, jak se o ni správně starat, ale při detailnějším zkoumání jsem ve vnitřní kapsičce narazila na několikrát přehnutý lístek. Na něm pak bylo na třech řádcích napsáno: Jitka ASAP, Makula olej, zavolat mámě,“ napsala Janka. Moc tomu sice nerozuměla, ale přišlo jí to milé, sama si všude lepila papírky s poznámkami, aby nezapomněla na důležité věci.

Náhodné setkání při nákupu bot

Bundu si na sebe občas vzala a se svou volbou byla moc spokojená. A pak šla jednoho dne do obuvi, kde potkala staršího prodavače. Ten se při pohledu na ni na chvilku zarazil, ale pak jí normálně pomohl vybrat boty, které chtěla. Až když se chystala platit, pochválil ji její bundu. „Dcera nosila přesně takovou, měla ji z Ameriky,“ řekl a Janka odpověděla, že ona ji má z Čech, ale do Ameriky by se taky chtěla podívat. „Ráďa projela několik států na motorce, tu hrozně milovala, i cestování. Pořád byla někde v trapu a domů se moc často nevracela… a už se ani nevrátí. Měla nehodu, už to bude dva a půl roku,“ svěřil se prodavač s jistou dávkou melancholie v hlase.

„Nevěděla jsem, co říct, jen že je mi to líto a že mě mrzí, že jsem ho s tou bundou rozesmutněla. Ale on mávnul rukou, že na ni vzpomíná rád, že pak je tady pořád s ním. A že s motorkářema je to prostě těžké, že tu svou herku ale milovala a měla ji i pojmenovanou, říkala jí Makula. A to ve mně hrklo,“ psala Janka dále. Vzpomněla si hned na ten vzkaz v kapse. V tu chvíli nevěděla, co dělat, tak vzala nově koupené boty, rozloučila se a šla domů.

Pak nějaký čas zvažovala, co s tím lístkem, nakonec se ale rozhodla, že ho prodavači odnese. Ten si lístek převzal s velkým překvapením a pak i dojetím. Janka mu chtěla dát i bundu, ale tu odmítl. Věci po dceři probírat nechtěli, o ty se prý tehdy postarala její spolubydlící. Janka byla ráda, že mu lístek vrátila, ale i tak si v sobě nesla jistou tíhu. Ne kvůli bundě, kterou pak dále nosila, ale celému tomu příběhu. „Každopádně jsem se pak zařekla, že svým rodičům zavolám každý den, i kdyby jen na chvilku,“ zakončila svůj e-mail Janka.

Zdroj: Autorský text na základě e-mailu čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.