„S důchodem 14 000 Kč žije moje sousedka v neustálém strachu,“ říká paní Jana. Rozbitá pračka by pro ni byl obří problém

Život v důchodu není jen o odpočinku s nohama nahoře, jak si někteří mladší jedinci mohou myslet. Pro většinu penzistů je o stresu, zdali vůbec vyžijí do další výplaty.

Do redakce In-Lifestyle nám napsala čtenářka, paní Jana z Pardubic. Rozhodla se podělit o osud své sousedky, paní Mileny, 82leté důchodkyně, která většinu života pracovala nebo se starala o své příbuzné, poctivě platila své závazky, a přesto dnes žije v neustálém strachu, zda s penězi vyjde do další výplaty důchodu.

Na maso a máslo může zapomenout

Paní Milena žije sama a její měsíční penze činí zhruba 14 000 korun. Po zaplacení nájmu, energií a základních poplatků jí zbývá jen minimum na jídlo a léky. Každý výdaj pečlivě zvažuje, počítá koruny a plánuje nákupy s přesností, kterou by jí mohl závidět nejeden ekonom. Ne proto, že by chtěla šetřit, ale proto, že musí. „Na své roky je v dobré kondici a na rozdíl od spousty starých lidí si vlastně ani na zdraví nestěžuje. Ale nějaké léky pravidelně potřebuje, o těch mi říkala, když se jí zase zdražily,“ napsala paní Jana.

Maso si paní Milena kupuje jen výjimečně, a když už, tak spíše levnější kousky, krky nebo křídla, ze kterých si navaří i vývar na několik dní a ještě ho dá do mrazáku. Másla se vzdala už před několika lety, jediné, bez čeho si nedokáže představit život, jsou vajíčka. Nenakupuje podle chuti, ale podle akčních letáků, které studuje do posledního detailu. Každá sleva je malým vítězstvím, každé zdražení další starostí. Nákup jídla je třeba zvládnout co nejúsporněji. Vaří jednoduchá jídla, často zapečené brambory nebo těstoviny s nějakou levnější uzeninou nebo třeba buřtguláš.

Obavy z mimořádných výdajů

„Miluška má největší strach z mimořádných výdajů. Rozbitá pračka, porouchaný sporák nebo vyšší doplatek za léky by pro ni znamenaly neskutečný problém. V takovém případě by se musela uskromnit ještě víc, omezit jídlo nebo odložit jiné nezbytné potřeby. Ale to už si snad ani neumím představit,“ uvedla dále paní Jana. Rezervy navíc paní Milena nemá žádné, žije doslova od důchodu k důchodu. Už přes deset let je vdova, o syna přišla při autonehodě, pak má ještě nevlastní dceru, ale s tou si nikdy nebyly blízké. Takže je odkázaná sama na sebe.

Právě proto se paní Jana rozhodla své sousedce pomoct. Občas jí přinese nákup z hypermarketu, kam se paní Milena nedostane, jindy se podělí o domácí jídlo a už druhý rok jí pomáhá s náročnějšími úkony, jako je mytí oken. „Není to charita, je to lidskost. Má-li někdo tu možnost a prostředky pomoci druhému v těžké životní situaci, neměl by přemýšlet nad tím, zdali to udělá, měl by prostě jít a udělat to,“ píše Jana do redakce. Dodává, že paní Milena si o pomoc nikdy neřekla sama, vždy byla hrdá a zvyklá spoléhat se jen na sebe. Odmítá se zajít na úřad třeba jen zeptat, jestli by měla nárok na nějaké příspěvky.

Příběh paní Mileny není ojedinělý. Je připomínkou toho, že za statistikami a průměrnými důchody stojí konkrétní lidé, kteří celý život pracovali a dnes se musejí rozhodovat, zda si můžou koupit šunku, nebo zůstanou u gothaje, či si raději nechají pár korun stranou pro případ nouze. A také ukazuje, jak velký rozdíl může znamenat obyčejná sousedská pomoc a lidský zájem.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.