„Svoji tchyni jsem měla ráda, dokud se nenastěhovala,“ říká paní Ilona. Nadává na vše, co vidí

Paní Ilona si vždy myslela, že vtipy a historky, kde hlavní roli hraje tchyně, jsou jen nafouknuté bubliny. Ona se svojí tchyní vycházela. Vycházela s ní do té doby, dokud se vídaly tak jednou za měsíc u rychlé kávy. Vycházely spolu, dokud neskončily pod jednou střechou. 

Do redakce magazínu In-Lifestyle.cz napsala paní Ilona o tom, jaké peklo zažívá se svojí tchyní. Více než pět let ji přitom měla za pohodovou ženskou, se kterou vychází dobře. Něco jiného je ale, jak se ukázalo, tchyni občas navštívit a něco jiného je mít ji v jedné domácnosti pod vlastní střechou.

Tchyně se změnila. Nebo jsem se změnila já?

Vtipy ve stylu tchyně a uzený, nejlepší jsou studený, jsem nechápala. Moje tchyně byla normální ženská a já jsem byla strašně ráda, že spolu vycházíme. Jednou za čas přijela na otočku k nám, ale to tak třikrát do roka, a jednou za měsíc nebo za tři týdny jsme k ní vždy zajeli na kafe. Pohoda. Než jsme si stihli říct, co je nového, a ona nám nejnovější klepy od nich z paneláku, odjížděli jsme domů a vždy naprosto v pohodě.

Jenže pak si tchyně zlomila kotník, a tak jsme ji na čas nastěhovali k nám domů, do pokoje, co jednou snad bude dětský pokojíček.

„Tchyně nečekala, že na stírací los od ní vyhraju rentu,“ popisuje paní Eliška. Odešla z oslavy a mluví o krádeži

První dny to šlo. Tchyně hodně odpočívala nebo se dívala na televizi, kterou jsme jí dali do pokoje, ale brzy se začala nudit.

Všude jí bylo plno, soukromí žádné

Tchyně začala postupně stále více času trávit v kuchyni nebo v obýváku spolu s námi. „Vy budete koukat na tenhle film? Ten se mi nelíbí, dejte tam něco jiného,“ říkávala často a naše narážky na to, že u sebe v pokoji má taky televizi, ignorovala.

Za chvíli už kecala do všeho. Řešila, proč vařím tohle a ne tamto, podivovala se nad tím, že nežehlím prádlo vyndané ze sušičky, řešila prostě všechno.

Vrchol byl, když jsem jeden den přišla utahaná z práce a tchyně mi v kuchyni přerovnávala špajz a kuchyňskou linku. „Ilonko, takhle to mít přeci nemůžeš, je to takhle strašně nepraktické. Já ti to přerovnám. Budu alespoň trochu užitečná,“ řekla mi k tomu s úsměvem, za který bych ji nejraději profackovala. Zmohla jsem se tehdy jen na smutné povzdechnutí: „To je ale moje kuchyň,“ což dělala, že neslyší.

Tchyně se k návratu k sobě domů nemá

Týden nato, co mi tchyně přerovnala celou kuchyň a postupně mi nenápadně přeorganizovala i koupelnu a skříně na chodbě, jí sundali sádru. Doufala jsem, že tím vše skončí, že se tchyně vrátí k sobě domů. Byla jsem naivní? Asi jo, protože když jsem u jedné večeře, když tchyně ohrnovala nos nad kuřetem na kari, řekla, že za chvíli si už bude vařit zase sama a jen to, co má ráda, reagovala docela naštvaně.

„Já domů nepospíchám. Vždyť je nám tady takhle pohromadě dobře. Bylo by mi smutno a tady alespoň Ilonce pomůžu, když všechno nestíhá,“ řekla jen tak mimochodem. Manžel na ni vytřeštil oči a pak se hned omluvně podíval na mě. A mně se chtělo řvát.

Tchyně má nohu v pořádku už dva měsíce a stále je nakýblovaná u nás. Stále mi říká, co dělám blbě, manžel stále neříká nic a já jsem s nervama v hajzlu. Narážky na to, že by se mohla vrátit domů, mám už denně. Párkrát ji něco v tom smyslu řekl už i manžel, ale ona nás snad neslyší. Jsem ze všeho unavená. Nemáme svůj klid a já jsem neustále sekýrovaná jako malá holka. Mám sto chutí ji vyhodit. Chuť je, ale zatím jsem to neudělala. Jsem srab, protože nechci vyhrocený konflikt. Manžel slíbil, že s ní promluví, tak doufám, že on srab nebude, protože jinak brzy skončím ve cvokhausu.

Zdroj: Autorský článek redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.