„Tchyně chtěla pomoci s péčí o zraněného manžela,“ píše paní Silvie. Hrozila i trestním oznámením

Snaha pomáhat za každou cenu může být někdy na obtíž. Paní Silvie s díky odmítla, když se k ní chtěla nastěhovat její tchyně a chtěla jí pomáhat s péčí o manžela po vážném zranění. Reakce přišla hned a paní Silvii doslova šokovala.

Paní Silvii čekal po manželově nehodě boj. Musela se kromě péče o manžela ještě vypořádat i se svojí tchyní. Ta se domáhala toho, že bude bydlet u nich v domě. Když to paní Silvie odmítla, situace se vyhrotila tak, že hrozilo trestní oznámení.

Nehoda manžela a návrh tchyně

S Pavlem jsme spolu byli pět let, když odjel s kamarády do Rakouska na motorky. Místo za týden se mi vrátil za dva měsíce. V Rakousku měl totiž bouračku a skončil v nemocnici. Nejdřív to vůbec nevypadalo dobře. Bohužel to odnesla levá ruka a nohy, přesněji páteř. Ruka moc neposlouchala, urval si nějaké úpony. No a nechodil. S nohama téměř nehýbal. Doktoři ale doporučili intenzivní rehabilitace, mělo se to zlepšit.

Já i manžel jsme z toho všeho byli v prdeli, ale věřili jsme, že se uzdraví.

Přivítat Pavla doma k nám přijela i jeho máma a to, co řekla, mi vyrazilo dech. „Tak jo, Pavlíčku, já zítra přijedu. Nastěhuju se a budu se o tebe starat.“ „Děkujeme, maminko, ale my to zvládneme sami. Už jsem se domluvila v práci, budu pracovat z domu. Bude to dobrý, ale díky,“ řekla jsem klidně. Na to nic neřekla, sedla do auta a odjela.

„Tchyně u nás měla bydlet jen pár dní,“ stěžuje si paní Zuzana. Doma se cítí, jako by sama byla na návštěvě

Tchyně s kufrem

Tchyně druhý den opravdu dorazila i s kufrem a hned se drala dovnitř. Když jsem jí řekla, že u nás bydlet nebude, strašně se urazila a ječela na mě, jako kdyby jí přeskočilo. „To teda budu. Kdo by se o Pavla staral? Ty? Já jsem jeho máma a to je víc než manželka. Ty mi to zakázat nemůžeš.“

„Maminko, prosím vás. My to zvládneme. Pavel má domluvené rehabilitace. Budu s ním taky cvičit. Přivezla jsem už i spoustu pomůcek na cvičení, zvládneme to. Přijít můžete, kdy chcete, ale bydlení vám nenabídnu,“ trvala jsem na svém a snažila se zůstat v klidu.

Pak už na mě tchyně doslova řvala, že jí kradu jediný dítě, které ji potřebuje. „Mami, nech toho. Silvie má pravdu, zvládneme to. Jsi hodná, ale takhle ne,“ ozval se i Pavel, který si také nepřál, aby u nás jeho máma bydlela. Tchyně se smrtelně urazila a hned odjela.

Výhrůžky

Tchyně se neozvala víc než dva týdny. Pavel měl rehabilitace a i doma jsme cvičili a vlastně jsme si společné chvilky užívali. Po dlouhé době jsme k sobě zase měli blízko a i přes to všechno jsme se spolu hodně smáli. Když to byl skoro měsíc, co u nás byla tchyně naposledy, Pavel už nepatrně pohnul rukou. Zatím ji zvednout nedokázal, ale už v ní měl cit. Zvládl se i postavit, a i když měl nohy hodně vratký, byla to pro nás pro oba obrovská motivace.

Pak mi tchyně napsala přes Messenger. Psala, že jestli jí neumožním bydlet s Pavlem u nás a starat se o něho, že si ho nechá odstěhovat k sobě. Psala taky, že jestli tomu budu bránit, podá na mě trestní oznámení. Za co by mě chtěla žalovat, ale nenapsala. Smála jsem se tomu, a přitom mi z toho bylo zle.

Tchyni odepsal Pavel. Psal jí, jak na tom je, jaký obrovský kus cesty jsme spolu ušli, a poslal jí i videa, která jsem natočila. Přijela hned druhý den a světe div se, bez kufru.

Dnes už Pavel s chodítkem chodí a ruku už taky trochu používá. Pořád spolu cvičíme a pořád se spolu smějeme a jsme spolu rádi. Na tchyni se dnes už nezlobím. Chápu, že se prostě jen bála. Byla zoufalá, a tak kolem sebe kopala.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.