Foto: Freepik, starší žena, ilustrační foto
Stížnosti na tchyni nebývají nic zvláštního. V mnoha případech je ale nutné říct, že každá mince má dvě strany. Někdy může být vztah tchyně a snachy na levačku i ze strany manželky syna. Své o tom ví i paní Dana.
Největší rozepře mezi paní Danou a její snachou Lucií přišla, když se Lucie a syn paní Dany rozvedli. Paní Dana o tom napsala do redakce In-Lifestyle.cz hlavně z toho důvodu, aby ukázala, že ne vždy je vše jenom černobílé.
Tchyně a snacha
S manželkou mého syna jsme si nějak extra nesedly, nikdy jsem ale do manželství mého syna nemluvila a s Lucií jsem se snažila vycházet. Bydleli jsme v jednom baráku. Já dole, mladí nahoře. Když jsem se s Lucií v domě nebo na zahradě potkala, promluvily jsme pár slov a vždycky v dobrém, ale napětí bylo znát. Lucie nepracovala, prý si práci hledala, ale moc se jí myslím do práce nechtělo. Syn to neřešil, měl dobrou práci a peníze jim nechyběly.
Co vlastně Lucie celé dny dělala, mi bylo záhadou, ale nezajímala jsem se o to. Lucie s mým synem u mě bydleli asi tři roky, když jsem onemocněla. Našli mi nádor. Prognóza byla ale naštěstí dobrá. Podstoupila jsem operaci a pak následovala další léčba. V nemocnici jsem byla jenom tak dlouho, jak to bylo nevyhnutelně nutné, chtěla jsem domů. To ale znamenalo dojíždět na další léčbu a pak na kontroly.
„Mami, tak tě může vozit Lucka. Vždyť je doma,“ navrhl můj syn. Lucie se na to nijak netvářila, ale neprotestovala, tak jsem honem doplnila: „No, kdyby mě vozila, tak jí samozřejmě zaplatím benzín a dám jí i něco od cesty. To ale jenom, kdyby ti to nevadilo, Lucko.“ Na peníze slyšela, takže nevadilo.
„Tchyně mě na svatbě seřvala kvůli kojení,“ stěžuje si paní Hanka. Zastat se jí musel manžel i švagr
Snacha mě vozila k lékaři a pak mi to naúčtovala
Během několika měsíců jsme s Lucií jely mnohokrát a musím říct, že to bylo celkem fajn. Docela jsme si cestou v autě i příjemně povídaly, smály jsme se a já měla pocit, že jsme k sobě konečně našly cestu. Ani doma už nebylo cítit napětí. Každou cestu jsem Lucii zaplatila a vždy jsem jí dala nějakou tu stovku navíc a rozhodně jsem toho nelitovala.
Když mi po roce doktoři řekli, že jsem z nejhoršího venku a že teď už budu jen hlídaná, ulevilo se mi. Zatímco já byla konečně v klidu, v manželství mého syna to začalo skřípat. Hodně se hádali, bylo to slyšet až u mě dole, ale nic jsem neříkala. Za pár měsíců se Lucie stěhovala pryč. „Nemysli si, že odejdu s holým zadkem. Pěkně mě vyplatíš,“ řvala snacha na mého syna. „A co ti mám vyplatit? Za co? Do bydlení jsi nedala za celou dobu nic, vždyť jsi nepracovala, živil jsem tě,“ slyšela jsem syna, jak jí oponuje.

„Tak to se pleteš, chlapečku, dala jsem do toho debilního manželství dost. Hlavně jsem se ti rok starala o mámu, takže mi to zacvakáš. A jestli ne ty, tak mi to může zaplatit tvoje matinka, peněz má dost,“ syčela Lucie a já teprve pochopila, co je Lucie zač. Každou cestu jsem jí zaplatila, peníze navíc jsem jí pokaždé dala, volno v práci si brát nemusela, protože žádnou neměla, a teď chce, abychom jí za to zaplatili místo rozvodového vypořádání.
Snacha se nevzdává
Syn to samozřejmě rovnou zamítnul, ale princezna to zkoušela i přes advokátku. Zatím neuspěla, ale zkouší to dál a vymejšlí si další kraviny. Jediné, co mě těší, je, že neměli děti. Je to paradox. Strašně jsem si přála být babičkou, a teď, když po mně chce snacha peníze za to, že se mnou jezdila po doktorech, i když jsem jí to platila, jsem ráda, že děti neměli.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky