Na temnou minulost Oty Klempíře se zřejmě jen tak nezapomene: Důležité otázky pokládá i Jan Hrušínský

Ostrý výpad herce Jana Hrušínského proti ministrovi kultury Otovi Klempířovi otevřel téma minulosti spojené s StB.

Pokud jde o témata minulosti, zvlášť té spojené s StB či obecně dobou komunismu, umí to v české společnosti mimořádně zahýbat emocemi, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli. Stačí jedno jediné ostré vyjádření a okamžitě se objeví mnoho lidí, kteří k tomu mají co říct. A většinou jde o reakce poměrně drsné a bez servítek.

Hrušínký nešel pro silná slova daleko

Herec Jan Hrušínský se v podcastu Štít demokracie velmi tvrdě vyjádřil k ministrovi kultury Klempířovi. Nešlo přitom o úplně běžnou kritiku, ale o osobní a silná slova, která okamžitě začala kolovat po sociálních sítích. „Já Otu Klempíře neberu vůbec nijak. A myslím, že by měl zalézt a neukazovat se. A už bych o něm rád dál nevedl řeč. Protože je to StBák, je to udavač kamarádů. Co je to za člověka?“ zaznělo v podcastu. Ještě ostřeji pak situaci přirovnal k postavám spojeným s historickou zradou.

Právě zmínka o StB a udavačství je tím, co slova posouvá do osobnější roviny. Nejde už jen o spor dvou zástupců z oblasti kultury nebo dvou názorových proudů. StB je v české společnosti stále symbolem strachu, kontroly a zrady. Pro starší generace jde o osobní zkušenost. Pro mladší o něco, co znají z vyprávění, filmů nebo školních hodin, ale i tak to vnímají jako silné morální téma. A právě proto se podobná obvinění neberou na lehkou váhu.

Angličtina opět jako politická zbraň: Vášně kvůli projevu Filipa Turka v Bruselu budí Nerudová i Zdechovský

Když minulost nikdy neskončila

Reakce lidí na Hrušínského slova jsou extrémně rozdílné. Jedni mu tleskají a oceňují, že „říká věci na rovinu“. Objevují se komentáře jako: „Konečně někdo, kdo se nebojí nazvat věci pravým jménem.“ Na druhé straně stojí lidé, kterým vadí tón celé kritiky. Podle nich už nejde o věcnou debatu, ale o osobní útoky. „Takhle se veřejná diskuse vést nedá,“ píší jiní. A pak je tu třetí skupina – lidé, kteří už jsou z podobných sporů unavení. Vnímají je jako nekonečné přetahování o minulost, které nikam nevede.

Možná nejdůležitější otázka zní: proč se k tomu stále vracíme? Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň. Minulost spojená s komunistickým režimem nebyla nikdy úplně uzavřena. Neproběhlo jedno jasné „vyrovnání“, které by udělalo tlustou čáru a všichni by začínali s čistým štítem a od nuly. Místo toho se jednotlivé příběhy vrací postupně. Vždy, když se objeví nové informace nebo někdo otevře staré téma. A pokaždé tak zas a znovu rozdmýchají staré spory a křivdy.

Umělci jako hlas emocí

Hrušínský navíc není politik. Je herec. A právě to je další faktor, proč je to tak slyšet. Umělci často mluví emotivněji, přímočařeji. Nevážou je tolik pravidla politické korektnosti (ale přiznejme si, že tou už se dnes nechává ovlivnit skutečně málokdo). Nicméně možná právě proto dokážou pojmenovat věci, které jiní říkají opatrněji, anebo vůbec. Zároveň ale musí počítat s rizikem, že jejich slova budou vnímána jako přehnaná nebo vyhrocená.

Ten, kdo se hned nehrne na jednu nebo druhou stranu takového sporu, si nutně musí začít pokládat různé otázky. Kde končí oprávněná kritika a začíná osobní útok? Je v pořádku připomínat (dnes už téměř dávnou) minulost veřejně činných lidí? Nebo by měla existovat hranice, za kterou už se nechodí? Odpovědi se liší podle toho, koho se zeptáte.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webu Facebook Štít demokracie

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.