Demonstranti přišli Macinkovi k smíchu. Vyvolává diskuzi o tom, zda jsou protesty hrozbou demokracie, nebo jejím důkazem

V neděli proběhla další demonstrace. Zatímco lidé je považují za důkaz občanské angažovanosti, Macinka v nich vidí jen zbytečný humbuk.

Názory týkající se protestů už dávno nejsou jenom o tom, co se na nich zrovna odehrává, ale převážně jsou o emocích, které v lidech vyvolávají, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. A aktuální pocity ze sobotní demonstrace jsou mimořádně silné. Začínají nadšením, ale u některých končí otevřeným posměchem.

Když protest budí spíš posměch než respekt

Nedělní demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii vyvolala dle očekávání všelijaké reakce, a to i mezi politiky. Jednou z nejvýraznějších byl komentář šéfa Motoristů Petra Macinky, který se do účastníků i řečníků pustil bez jakýchkoliv servítek. Protest označil za akci lidí, kteří podle jeho názoru nedokážou přijmout výsledky voleb, a jejich vystoupení tak označil za zbytečné.

Vadila mu mimo jiné i účast známých osobností, jako jsou Ivan Trojan nebo Zdeněk Svěrák, které podle něj zapadají do obrazu lidí, již se stylizují do role obránců demokracie. Zároveň dal najevo přesvědčení, že skutečné ohrožení demokratického systému nevidí ve vládě, ale spíše v podobných iniciativách, a naznačil, že vládní politika se kvůli podobným protestům měnit nebude.

Demonstrace jako ventil i slepá ulička

Pokud se podíváme na účel demonstrací, jejich historická role je jasná. V průběhu let byly obvykle symbolem změn, odporu a síly občanů. Jenže v dnešní době to vypadá, že jejich efekt je minimálně dost diskutabilní. Mnozí lidé na sociálních sítích píší, že na protesty chodí hlavně proto, aby „něco udělali“, i když si vlastně ani nejsou sami jistí, co přesně to změní. Jiní naopak říkají, že jde spíš o takový rituál než o reálný nástroj změny. Jako by jen samotná účast byla tím cílem.

A pak je tu druhý extrém, a to zase lidé, kteří demonstranty veřejně a otevřeně zesměšňují. Typická označení jako „ovce“ nebo „idioti“, která zaznívala i ve všelijakých online diskuzích, ukazují, jak moc je společnost rozervaná na odlišné názorové tábory. A jak obyčejná slušnost ve vyjadřování názorů ustupuje do pozadí.

Na jedné straně stojí přesvědčení, že občanská aktivita je základem demokracie. Že lidé mají právo – a možná i povinnost – vyjít do ulic, když se jim něco nelíbí. Na straně druhé tady ale máme argument, že pokud vláda vzešla ze svobodných voleb, měla by mít prostor naplnit svůj program bez neustálého tlaku z ulice.

Emoce, které v lidech přetrvávají

Z reakcí veřejnosti se dá usoudit jedna věc. Demonstrace už dávno nejsou o politice samotné. Jsou o pocitech českých občanů. O frustraci, naději, vzteku i bezmoci. Někteří v nich vidí poslední šanci cokoli ovlivnit, jiní jen hlučný dav bez reálného vlivu. A musíme se ptát – kam to povede, pokud demonstrace nevedou alespoň k minimálnímu zamyšlení ze strany politiků?

Současná atmosféra ve společnosti navíc napětí spíš prohlubuje, a to i vlivem širšího světového dění. Ale strach a frustrace u mnoha lidí skutečně mohou narůstat. A tak můžeme říct, že protest v podobě vycházky na Letnou je vlastně dobrým ventilem. Už jen proto, že lidem připomíná, že vyjití do ulic dnes nikdo netrestá.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Novinky, ČTK, YouTube CNN Prima NEWS