Retro kvíz o škole za komunismu: 10 otázek o pionýrech i třídních nástěnkách prověří znalosti pamětníků

Vracíme se do doby, kdy škola nebyla jen o učení. Měla vychovávat socialistického člověka, a dost to bylo vidět i navenek: pionýrský šátek, portrét prezidenta na zdi, povinná ruština. Připravili jsme retro kvíz o školní docházce za socialismu.

Každý, kdo chodil do základní školy před rokem 1989, ví, že výuka tehdy nebyla jen o počtech, diktátech a známkách. Socialistické Československo od školy chtělo víc. Měla vychovat loajálního občana, který bude režim brát jako samozřejmost. Tohle se neodehrávalo jen v hodinách, ale i v tom, co viselo na stěnách, co stálo v učebnicích a co se dělo po zvonění. A na to se zeptáme v našem kvízu na In-Lifestyle.

Škola jako nástroj režimu

Povinná školní docházka se navíc v čase měnila. Podle Wikipedie trvala v letech 1960 až 1978 devět let, poté se prodloužila na deset, tedy od šesti do šestnácti let věku. Učebnice platil stát, ale žáci je v pololetí zase odevzdávali. Vlastní poznámky s podtrhanými pasážemi z oblíbené knihy? Spíš ne.

Učitelé byli tehdy pod větším dohledem, než by se dnes zdálo. Nestačilo umět látku a udržet ve třídě pořádek. Posuzovalo se i to, zda vedou třídní dokumentaci, drží se schválených osnov a jestli jsou politicky „v pořádku“. Učitelem se prostě nemohl stát každý – odborná kvalifikace sama o sobě nestačila, pokud za ní nestála správná stranická průkazka, nebo aspoň prokazatelná loajalita.

Kvíz pro milovníky socialistických večerníčků: Starší ročníky by měly zodpovědět 10 z 10 otázek

Ve třídách visely nástěnky s hesly jako Učit se, učit se, učit se. Kdo si chtěl u učitele trochu přilepšit, často se na jejich výrobě podílel. Polystyrenová písmena a zlaté lipové listy patřily k běžné výbavě správně vyzdobené třídy. Kdyby někde chyběla, bývalo to hned znát.

Pionýrský šátek, ruština a sběr šípků

Po vyučování to nekončilo. Na děti čekala další vrstva výchovy. Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže pořádala schůzky, průvody i různé akce, při nichž tradiční košile a červené šátky nebyly jen doplňkem. Ve státní svátky šlo o povinnou součást oblečení. Režim tím zasahoval do dětství přímo a cíleně, od prvních tříd až dál.

Povinná ruština přicházela v 80. letech od páté třídy. Nešlo ale jen o jazyk samotný. V učebnicích byly příběhy, které Sovětský svaz stavěly do velmi příznivého světla, a hodiny se někdy měnily v dost jednostrannou oslavu „bratrské země“. Děti, které navštěvovaly v začátcích socialismu trpěnou výuku náboženství, musely před třídou vysvětlovat, proč věří v Boha, a poslouchat různé ironické poznámky. Nebyla to zrovna pohodová situace.

A pak tu byl sběr. Papír, kovy, kaštany, byliny, šípky. Jeden pamětník to popsal dost přesně: bydlel v paneláku mezi dalšími paneláky, kolem žádná příroda, a přesto měl přinést plný kýbl bylinek. Pomáhala celá rodina, včetně babičky z vesnice. U kovu to bylo o něco jednodušší. Ve městě se přece jen něco našlo.

Výrazný politický rozměr mělo i přijímání na střední a hlavně na vysoké školy. V padesátých letech se diskriminační politika dotkla dětí politických vězňů i věřících rodin – bez ohledu na to, jaké měly výsledky. „Správný“ kádrový profil tehdy často rozhodoval víc než znalosti. Připomeňme si to celé ještě jednou. Vzpomínáte si, jak školní docházka za socialismu ve skutečnosti vypadala? Kolik otázek zvládnete bez chyby, si můžete ověřit hned teď.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z veřejně dostupných informací na webech Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Blesk pro ženy, Národní kronika, e15.cz

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.