Foto: J. Broukal / Creative Commons / CC BY, Josef Vinklář v maskérně
Josef Vinklář měl sice trvalou adresu v Praze, klid ale hledal jinde. V Jinolicích si pořídil chalupu, která na začátku působila spíš jako dům po poslední šanci než jako víkendové útočiště.
Vztah Josefa Vinkláře k Českému ráji byl pověstný. Nešlo totiž jen o nemovitost na víkendový odpočinek. Bylo v tom i vracení se do kraje, odkud pocházel a kam se chtěl vracet i ve chvíli, kdy už měl pevné místo v Praze i v divadle. Na In-Lifestyle jsme se rozhodli připomenout jeho chalupu.
Chalupu si nevybral očima, ale pamětí
Josef Vinklář přijel do Jinolic s představou, že si najde vlastní místo v krajině svého dětství. První dojem ale rozhodně nebyl idylický. Jak popsal pro Receptář prima nápadů, u domu bylo hnojiště, zahrada zarostlá, vedle králíkárna se suchým záchodem a studnu prý napoprvé ani nenašel. Rozhodující moment přišel až uvnitř. Zaujala ho stará modrá pec a za chalupou navíc ležel rybník, který mu připomněl dětství.
Právě návrat ke kořenům pro něj byl podstatný. Herec opakovaně mluvil o tom, že nejlépe mu bylo právě v Českém ráji. Narodil se totiž 10. listopadu 1930 v Podůlší a rodinné vazby tak měl v tomto kraji hluboké. Když se po letech rozhodoval, kde zakotví mimo Prahu, nešlo o módní chalupaření, ale o návrat na známou půdu.
Z nádherného domu Alice Bendové zbyla jen ruina: Herečka nafotila „torzo“, fanouškům je jí líto
Záchrana domu zabrala roky, ne jedno léto
Na první pohled to byla dost nejistá sázka. Vinklářův otec byl zednický mistr a právě on odhadl, že dům má ještě šanci. Synovi tehdy řekl, že do prázdnin bude obyvatelný. Jenže tím práce teprve začala. Stavení stálo u vody, trápila ho vlhkost a chyběla izolace. Zkoušely se různé omítky, později i sanační malta a dům musel být nakonec odborně podříznutý, aby se do zdiva vložila izolace.
A to je jádro celého příběhu. Vinklář si nekoupil hotový venkovský sen. Musel si ho doslova vybojovat. Modrá pec, která ho při první návštěvě přesvědčila, navíc potřebovala náročnou opravu. Části se vyráběly znovu a kamnář ji postupně rozebral a zase postavil. Chalupa tak nebyla jen místem odpočinku, ale dlouhodobým projektem, do kterého se promítla rodinná zkušenost i trpělivost.
V Jinolicích neřešil role, ale obyčejný chod dne
Vinklář žil svůj každodenní život v Praze na Kampě, jak připomněl web Prima Ženy. Zde bydlel až do konce života. Na chalupu se ale vracel často. V Českém ráji totiž nacházel rytmus, který mu Praha dát nemohla. Místo divadelních debat se řešilo, proč neroste česnek, co je s cibulí nebo jestli se ještě vyplatí chovat králíky. I to vysvětluje, proč k chalupě přilnul tak silně.
Důležitou roli sehráli i jeho rodiče. V důchodu tam podle dostupných vzpomínek jezdili téměř na celý rok a chalupu uvolňovali víceméně jenom o prázdninách, kdy přijížděla širší rodina. Vinklář později mluvil o tom, že jim tím možná prodloužil život. Je to silná věta, ale v kontextu dává smysl — dům vytvořil pevný rodinný bod, kam se všichni vraceli.
Po hercově smrti zůstala náklonnost, ne chalupa
Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 v Praze. Chalupa pak podle Aha! připadla synovi Adamovi. Ten zvažoval, že se do Jinolic nastěhuje, a pustil se i do dalších oprav. Nakonec ale dům prodal, protože jeho provoz byl finančně náročný. Zpětně svého rozhodnutí litoval.
Právě tady celý příběh dostává trochu jiný rozměr. Chalupa, kterou Vinklář zachránil kvůli vzpomínkám, rodině a kraji svého dětství, po jeho odchodu nezůstala v rodě. To se u podobných míst stává často. Emoční hodnota je velká, praktická zátěž ale bývá ještě větší. Vinklářův vztah k Českému ráji tak dnes působí jako připomínka, že některá místa člověka nepustí ani po desetiletích. A někdy o nich nejvíc vypovídá to, kolik práce byl ochotný udělat, aby je zachoval.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat