Klempíř s Macinkou se pokouší rozšířit kapelu o nové hudebníky: Lidé debatují, kdo by takovou nabídku přijal

Kapela Kohabitace se z nápadu, který ještě před pár dny mohl vypadat jako recese na jedno odpoledne, posouvá do konkrétnější fáze. Oto Klempíř a Petr Macinka už nemluví jen o samotném názvu, ale také o studiu, prvních písních a o hledání dalších lidí do sestavy.

Na In-Lifestyle nás zaujalo hlavně to, že tentokrát nepřitahuje pozornost samotný vznik kapely, ale všechno kolem něj. Petr Macinka v pořadu Přísně tajné na kanále Xaver Live mluvil o tom, že shánějí muzikanty dost odvážné na to, aby „si zničili život“ tím, že se objeví po jejich boku. Zní to sice jako nadsázka, jenže zároveň je z toho poznat, že oba dobře tuší, jak silné reakce jejich projekt vyvolává.

Kapela už má jméno, ambici i první obrysy

Oto Klempíř v pořadu Epicentrum Blesku potvrdil, že Kohabitace není jednorázový vtípek. Mluvil o debutové desce, o výběru nahrávacího studia i o tom, že texty mají zasahovat také politiku, včetně narážek na prezidenta Petra Pavla. V tom samém rozhovoru padla i dost sebevědomá věta, že kdyby se vstupenky začaly prodávat hned po oznámení, Lucerna by prý byla vyprodaná.

Všechny informace tak naznačují to, že nepůjde-li skutečně jen o recesi (a to u této dvojice není zcela jisté), pak se můžeme dočkat pořádné dávky provokace a rádoby umně obalených politických prohlášení. Tohle už není jen hudební bokovka, kterou si pár lidí zkusí mezi jinými povinnostmi. Je v tom záměr pracovat s pozorností publika.

Kde končí recese a začíná problém

Nejzajímavější na celé věci není ani tak to, že si dva veřejně známí muži chtějí zahrát tvrdší muziku. Oto Klempíř má za sebou dlouhou hudební stopu jako zakládající člen kapely J.A.R., Macinka také hrál v kapele. Důležitější je jiná rovina: Kohabitace vzniká ve chvíli, kdy oba její tahouni nesou i veřejnou odpovědnost a sami připouštějí, že kapela má být provokací.

V redakci jsme si všimli, že právě to je moment, který tolik lidí dráždí. V hudbě je provokace běžný nástroj. V politice také. Když se ale obojí spojí do jedné značky, publikum už těžko odděluje, co je ještě umělecká stylizace a co už vzkaz voličům. A to je pro Kohabitaci možná větší zkouška než sehnat basáka nebo bubeníka.

Odvaha muzikantů nebude jen o pódiu

Macinkova poznámka o škraboškách, které mohou případní hudební kolegové nosit, aby si udrželi anonymitu, vyzněla jako žert. Jenže každý podobný žert v sobě má i kus pravdy. Kdo se ke kapele přidá, nepůjde jen hrát. Vstoupí rovnou do kulturně-politického střetu, který bude část publika bavit a jinou iritovat. A míchat politickou angažovanost s hudbou, na to každý žaludek nemá.

Právě proto bude zajímavé sledovat, jestli Kohabitace zůstane u chytré nadsázky, nebo sklouzne k tomu, že hudba bude hlavně nosičem politického štulce. Ten rozdíl asi poznáme rychle. Jedno se dvojici upřít nedá: pozornost si získat umí. Teď ještě zbývá ukázat, jestli za ní přijde i obsah, který obstojí bez funkcí, bez titulků a bez neustálého provokování k politickým šarvátkám.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.