Jarek Nohavica zasáhl citlivé téma: Ve své písni se pustil do lidí, kteří neustále viní Babiše a Putina

Jarek Nohavica ve své písni před časem připomněl jména z politiky, ale důležitější než samotná provokace je to, co text vypovídá o české potřebě hledat viníka jinde.

V redakci In-Lifestyle jsme se ohlédli za Nohavicovou skladbou Za všechno můžou oni a zamysleli jsme se nad tím, proč skladba vyvolala tak citlivé reakce. Nejde jen o několik veršů. Důležité je i to, že je zpívá autor, kolem něhož se už roky vrství obdiv, pochybnosti a staré křivdy. Každé jeho slovo pak pro někoho působí těžší, než by se mohlo zdát u běžného glosátora.

Nohavica zůstává stejný a publikum se znovu štěpí

Jaromír Nohavica patří k písničkářům, kteří během pár řádků dokážou trefit náladu doby. Vedle oblíbených skladeb jako Tešínská nebo dětská a dnes až lidová Tři čunicí dlouhodobě pracuje s nadsázkou, lidovou zkratkou i s tím, že publikum občas schválně podráždí. Kdo jeho tvorbu zná, toho asi nepřekvapí, že v jedné z písní zazněla jména Andreje Babiše i Vladimira Putina.

Jenže je tu podstatný detail. Ta píseň nepůsobí jako promyšlený politický program. A v podstatě není politická vůbec, je to taková sarkastická poznámka k tomu, jak rychle si lidé hledají pohodlné viníky. Jednou může za všechno politik, podruhé cizí mocnost, potřetí někdo z veřejného prostoru. A někdy, jak ukazují debaty kolem Nohavici, i on sám.

Filip Turek si podal Deník N: Obviněním ze lži a zmínkou o pochybném financování vyvolal silné reakce

Proč to u něj bolí víc než u jiných

U Nohavici se text nikdy neposlouchá ve vzduchoprázdnu. Historik Petr Houda v rozhovoru pro iROZHLAS připomněl, že jde o osobnost, která málokoho nechává chladným a rozhodně se nedá zjednodušit na černobílý obraz. To sedí. Vedle mimořádné kariéry se s jeho jménem pojí i spolupráce s StB, o níž psal už Respekt, a také přijetí Puškinovy medaile v roce 2018.

Právě vyznamenání od Vladimira Putina se k němu vrací dodnes. Hlavně proto, že jej odmítl po invazi na Ukrajinu vrátit. V novějším rozhovoru pro eXtra.cz vysvětlil, že si té ceny váží, protože ji dostal za svou uměleckou tvorbu. Jenže když pak stejný autor zpívá o vinících a veřejné hysterii, někdo v tom slyší satiru, jiný alibismus. Obě reakce vlastně ukazují, jak přesně umí trefit do černého.

Píseň jako zrcadlo, ne návod

Při poslechu jsme si v redakci všimli jedné věci: nejsilnější není samotné zmínění politických jmen, ale mechanismus, který skladba odhaluje. Češi opravdu rádi ukazují prstem. Za drahotu, špatnou náladu, zklamání i vlastní bezmoc přece musí někdo moci. Nohavica ten reflex nepopisuje akademicky, ale po svém. Krátce, úsečně a tak, aby to zabolelo.

Na jedné straně stojí posluchači, kteří v tom slyší nebezpečné zlehčování reálných problémů. Na druhé ti, kdo vnímají spíš nepříjemně přesnou satiru. Jisté je ale jedno: u Jarka Nohavici už dávno nejde jen o písně. Jde i o to, co si do nich společnost sama dosadí.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.