Foto: Nextfoto, Václav Klaus na křtu knihy Stále na cestách
Václav Klaus se v pořadu Napřímo dostal do ostré výměny názorů při debatě o Rusku a Ukrajině. Nešlo přitom o náhlý výrok bez návaznosti, jeho slova zapadají do postoje, který je u něj možné sledovat už dlouhá léta.
Rozhovor, který měl původně řešit mimo jiné i dočasnou ochranu ukrajinských uprchlíků, se poměrně rychle přelil k samotné válce, jak nám na In-Lifestyle neuniklo. Tehdy bývalý prezident odmítl přijmout jednoduché označení, že konflikt začal ruským útokem na sousední stát. Když moderátorka trvala na tom, že Rusko Ukrajinu napadlo, Klaus připustil jen to, že ji napadlo „fyzicky“. Pak už mluvil o selhání mezinárodního systému a o tom, že existovaly stovky možností, jak válce zabránit, jak ukazuje i videozáznam pořadu Napřímo.
Ostrá výměna ve studiu nebyla jediný moment, který zaujal
Napětí ve studiu vystoupalo ve chvíli, kdy se moderátorka pokusila debatu posunout dál. Klaus reagoval podrážděně a ohradil se otázkou, zda se s ním mluví normálně, nebo zda proti němu stojí „diktátor“. Tento konkrétní moment ukázal mimo jiné to, jak rychle se věcná rovina změnila v osobní spor. Ukázka z něj se pak po sociálních sítích šířila nejvíc.
Zpravodajsky je to vlastně jednoduché: Klaus znovu přitáhl pozornost tím, jak o Rusku mluví. Důležitější je tady ale zmínit celý kontext. Tedy to, že podobná argumentace u něj není nová a nevznikla až po ruské invazi z února 2022.
Daniela Brzobohatá se pustila do Petra Macinky: Jeho chvástání obrátila proti němu a pobavila fanoušky
Klausova linie vůči Rusku je starší, než se dnes často připomíná
Už při návštěvě Moskvy v roce 2003 mluvil Václav Klaus o potřebě „racionálního dialogu“ s Ruskem. Tehdejší analýza BBC Czech připomíná, že na rozdíl od Václava Havla stavěl vztah k Rusku spíš na pragmatismu a hospodářské spolupráci než na historické zkušenosti a bezpečnostních obavách. Jinými slovy, místo civilizačního střetu zdůrazňoval obchod a praktické vztahy.
V logice Klause mohl za napadení Československa nacisty Beneš a československá politická reprezentace, společně s dalšími evropskými státy, protože provokovali Hitlera a dostatečně se nesnažili vyřešit vnitročeskoslovenský problém v Sudetech. Geniální. Kdyby někoho zajímalo jak… https://t.co/7SdyMBmfYG
— Petros Michopulos (Kecy&Politika) (@PetrosKecyaPoli) August 6, 2026
Podobný tón byl patrný i po jeho další cestě do Ruska v roce 2007. Český rozhlas tehdy popisoval, že během čtyřdenní návštěvy jednal i s Vladimirem Putinem. Důležité je, že tehdejší veřejný obraz Klause vůči Moskvě stál na dlouhodobě budovaném stylu: méně moralizování, víc důrazu na dialog, a to i ve chvílích, kdy část české veřejnosti čekala tvrdší slovník.
Proč dnešní spor vyvolává tak silnou reakci
Právě tady je dnešní střet citlivý. Po roce 2022 totiž podobná slovní opatrnost nepůsobí jen jako starý klausovský pragmatismus. V části publika vyvolává dojem relativizace role útočníka. A to zvlášť ve chvíli, kdy bývalý prezident nechce přijmout ani základní formulaci, že Rusko válku rozpoutalo vojenským napadením Ukrajiny.
Je na tom vidět jeden podstatný posun. To, co v roce 2003 mohlo být čteno jako chladná ekonomická úvaha o vztazích s Moskvou, dnes v kontextu války zní přece jen ostřeji. Ne proto, že by Klaus dramaticky změnil slovník. Spíš se změnilo okolí. Ve výsledku tedy nejde jen o konflikt s moderátorkou. Jde i o připomenutí dlouhé a poměrně konzistentní linie, kterou Václav Klaus drží ve vztahu k Rusku už přes dvě dekády. Televizní debata jen znovu ukázala, že tato linie dnes naráží na mnohem tvrdší veřejnou odezvu než dřív.
Přidejte svůj názor
Komentovat
Kdyz jsem jeste zil v Cechach, byl mi V. Klaus nepriliz sympaticky. Nyni vsak shledavam, ze ma mnohdy spravny nazor na nektere veci. I muj pohled na valku na Ukraine je memu velmi podobny. Ne zaujaty, az fanaticky pohled na valku, ale rozumne zvazeni problemu.
Nevím jestli se někdy podaří do naha rozplést klubko, které s naší zemi zaselo samo KGB a jehož aktéři velmi výrazně zasáhli do dění v naší zemi. Stejně tak se asi nikdy nedozvíme jaké role a strategie byly jednotlivým aktérům určeny, protože ruSSké archivy (až na několik světlých výjimek) jsou známy svou nedobytností.
Ale činy pozdějších aktérů plně vyplňují otázkový vzorec co to je za osobu? Nevypadá jako agent, ale chová se jako agent (cizí moci pozn. autora), kopíruje „noty“ cizí moci, ale tvrdí, že to jsou fakta, obviňuje okolí, které jeho nesmysly přesvědčivě vyvrací z diktátorství, atd., atd. Vytvořil si tzv. myšlenkový institut, hojně finančně podporovaný právě cizí mocností. Tak kdo tedy to je? Ano, je to v mezinárodní špionážní praxi tzv. vlivový agent. Jeho výsledky však mohou být mnohdy překvapivě důležitější, či přínosnější, než rozsáhlá agenturní síť. Jsme tu bohužel svědky právě tohoto vlivu, kdy (v minulosti) velmi politicky uznávaná osoba vede názorově poměrně silnou skupinu do tlamy lvové. Nevím jaké a co jsou, či jak silné jsou důkazy pro výkonnou moc pro to, aby šiřitele podobných velmi škodlivých nesmyslů zastavila. Jen cítím, že ruSSká invaze vůči Ukrajině je významově stejná jako národní tragédie pro USA 09112021. A EU by se k tomu měla stejným způsobem postavit.