Foto: Česká televize (se souhlasem), moderátor vědomostní soutěže AZ-kvíz Aleš Zbořil
ROZHOVOR / Už téměř tři desetiletí provází diváky jednou z nejoblíbenějších televizních soutěží. Moderátor Aleš Zbořil prozradil, proč si AZ-kvíz i po tolika letech drží mimořádnou popularitu, jak vypadá zákulisí natáčení i proč se na pořad doma nedívá.
AZ-kvíz patří k televizním stálicím, které se ani po letech neokoukaly. Na obrazovkách České televize se vysílá už od roku 1997 a stále patří mezi nejoblíbenější vědomostní soutěže. O tom, co stojí za jeho dlouholetou oblibou, jak probíhá natáčení nebo čím ho během let překvapili samotní soutěžící, vyprávěl redakci In-Lifestyle.cz dlouholetý moderátor AZ-kvízu Aleš Zbořil.
Diváci si mohou zahrát z pohodlí domova
„Mám pocit, že je AZ-kvíz dokonce úplně nejstarší a hlavně dnes už jediná původní televizní soutěž. Ostatní jsou licencované zahraniční produkty, které se vysílají s malými obměnami po celém světě,“ říká Aleš Zbořil. Podle něj je recept na úspěch překvapivě jednoduchý.
„Myslím, že diváky baví jednoduchá pravidla a to, že si mohou hrát s námi,“ vysvětluje.
Jen málokdo přitom ví, že samotnému AZ-kvízu předcházela soutěž Ypsilon určená středoškolákům, která fungovala na stejném principu. První díl AZ-kvízu se pak vysílal 2. ledna 1997.
Test znalostí à la AZ-kvíz: Je čas vyzkoušet si oblíbenou soutěž nanečisto pomocí 10 otázek
Příprava? Dříve hromady papírů, dnes už je všechno jinak
Mnozí diváci si možná představují, že moderátor musí znát nazpaměť stovky otázek. Ve skutečnosti tomu tak není.
„Už více než dvacet let chráníme naše lesy a vytištěné sady otázek už nedostáváme. Bývala to pořádná hromádka. Dnes jen reaguji na soutěžící a případné herní varianty,“ popisuje s úsměvem.
Jeho práce tak dnes stojí především na pohotových reakcích a schopnosti citlivě vést soutěžící celým průběhem hry.
Trému pomáhá zahnat obyčejný pozdrav
Do televizního studia přichází většina soutěžících s pořádnou dávkou nervozity. Aleš Zbořil si za roky našel jednoduchý způsob, jak napětí zmírnit.
„Ke studiu vede chodba, která slouží jako čekárna i občerstvovna. Stačí jí před natáčením projít, všechny pozdravit a prohodit pár vět.“
Právě osobní kontakt ještě před rozsvícením kamer podle něj často udělá víc než dlouhé uklidňování ve studiu.
Životní příběhy bývají silnější než samotná soutěž
Za roky vysílání poznal stovky soutěžících. Často ho překvapí nejen jejich vědomosti, ale i životní osudy.
„Je běžné, že zejména zkušenější soutěžící vystudovali úplně jiný obor, než kterému se profesně věnují. Když se jim podaří soutěží postupovat, zmiňují i nejrůznější životní bolístky a handicapy.“
Na otázku, zda existuje oblast, která dělá soutěžícím největší problémy, odpovídá diplomaticky. Starší hráči podle něj mívají slabší přehled v moderní popkultuře, zatímco mladší někdy postrádají širší akademické znalosti.
Speciály s celebritami? Někdy pořádná dřina
Velkou oblibu si mezi diváky získaly i speciální díly, ve kterých proti sobě soutěží známé osobnosti. Přesto právě ty patří pro moderátora k nejnáročnějším natáčením.
„Upřímně, speciály jsou pro mě dost namáhavé. Většinou se natáčejí až po celém dni běžných dílů.“
Na druhou stranu mají jednu velkou výhodu. Nejsou svázané přesnou stopáží, takže vzniká více prostoru pro spontánní humor a uvolněnou atmosféru.
„Daleko víc se tak blíží naší pódiové verzi, tedy AZ-kvízu na cestách. Když se sejdou milí hráči a vstřícné publikum, dokážeme jeden díl hrát i čtyřicet minut.“
A proč celebrity někdy působí, že si s otázkami příliš nevědí rady?
„Každá taková soutěž je založena na tom, že nikdo neví všechno. Dramaturgové navíc záměrně kombinují superjednoduché otázky s ultratěžkými. Hlavním cílem je zábava, ne jméno vítěze.“
Od AZ-kvízu si doma paradoxně odpočine
Přestože je tváří pořadu už dlouhá léta, doma si jeho sledování příliš neužívá. „Ani si nevzpomenu, kdy jsem naposledy viděl nějaký díl,“ přiznává s úsměvem.
Vedle AZ-kvízu moderuje společně s Monikou Brindzákovou také pořad Dobré ráno na ČT2. Pracuje rovněž jako dabingový herec a režisér.
Umělá inteligence i vysněná role dědečka
Na otázku, kam by se chtěl profesně posunout, odpovídá s typickým humorem.
„Ptáte se skoro šedesátníka, kde se vidí za deset let?“ směje se. Přesto přiznává, že ho čím dál více fascinuje rychlý rozvoj umělé inteligence. „Snažím se digitálně nezakrnět. Možná budeme kamarádi.“
Když přijde řeč na soukromí, je znát, že si ho pečlivě chrání. Místo velkých odhalení raději nabídne nadsázku.
Nejlépe si odpočine doma na okraji Brna, kde si před více než třiceti lety splnil sen o vlastním domě. Rád sportuje, hraje tenis, volejbal nebo golf a každý den začíná stejně.
„Jsem ranní ptáče a nejraději mám ranní kávu na dvorku v době, kdy všichni ještě spí.“
Rodina podle něj hraje v životě zásadní roli. Nedávno se bohužel rozloučil s rolí syna. S optimismem už ale vyhlíží další životní etapu.
„Teď jsem v období, kdy vyhlížím krásnou roli prarodiče.“
Právě civilnost, humor a přirozenost jsou ostatně vlastnosti, které Aleše Zbořila provázejí nejen v televizním studiu, ale i mimo něj. Možná právě proto patří už tolik let k tvářím, které mají diváci spojené s pohodovým podvečerem a jednou z nejoblíbenějších českých televizních soutěží.
Autorský rozhovor redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat