Zdislava Pokorná smetla Macinkovu obhajobu ze stolu: Jeho připomenuté útěky zaujaly veřejnost

Ministr Petr Macinka se pokusil vysvětlit, proč se reportérka Deníku N Zdislava Pokorná nedostala na jeho tiskovou konferenci. Podle ní to nedává smysl.

V redakci In-Lifestyle.cz jsme zaznamenali tvrzení ministra, že její akreditace byla odmítnuta kvůli nesouvisejícím otázkám. Pokorná ale pak ve své reakci, kterou zveřejnila na Instagramu, popsala, že konkrétní otázky zveřejnila až poté, co ji na tiskovou konferenci nepustili. Když si člověk ty časy srovná vedle sebe, vychází z toho poměrně prostá věc: kdo tvrdí, že dopředu znal její otázky, měl by říct, odkud se k nim vlastně tedy dostal.

Nejde o jednu uraženou novinářku

V téhle části už podle nás nejde jen o spor mezi ministrem a jednou reportérkou, která se nedostala do sálu. Připomíná to spíš zkoušku, jestli si veřejně činný politik může vybírat novináře podle toho, jak nepříjemné otázky od nich čeká, a teprve potom to obalit slovy o programu tiskové konference a organizačním pořádku.

Macinka podle Deníku N také argumentoval tím, že novináři mají pro jiné dotazy jiné příležitosti. Jenže ani to není úplně dobrý argument, pokud vezmeme vážně Pokorné popis situace ve Sněmovně. Uvedla, že se ho tam snažila oslovit a ministr se jí měl vyhýbat. Je to její verze událostí, to je fér připomenout. Do celkového obrazu to ale zapadá způsobem, který další otázky spíš otevírá, než uzavírá. Najednou to nevypadá jako problém s tématem. Spíš jako problém s jejími dotazy obecně.

Chtěl potěšit kolegu k narozeninám a udělal ostudu. Babiš popletl Havlíčkovi dokonce i věk

Veřejná funkce není soukromý klub

U podobných sporů se v hluku kolem konkrétní kauzy snadno ztratí jedna věc. Politik není provozovatel uzavřeného salonku, kde si u dveří odškrtává oblíbené hosty. U ministra je přístup k médiím citlivý právě proto, že jde o veřejnou funkci a instituci placenou z peněz daňových poplatníků. Je to veřejný činitel a má plnit svou práci, stejně jako to ale dělají novináři.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Zdislava Pokorná (@zdislava_pokorna)

Tady se Macinkovi může vracet něco většího než jen jedna nepovedená tiskovka. Odmítnout konkrétní novinářku může na sociálních sítích vypadat jako silácký tah, zvlášť před vlastním publikem. Krátce možná funguje. Jenže politicky tím odchází i jiný vzkaz: kontrola moci je v pořádku hlavně tehdy, když nebolí. Když se soustředí na někoho jiného, když se nevrtá v tom, co se danému politikovi nelíbí.

Obhajoba se zadrhla o vlastní logiku

Jádro případu je vlastně jednoduché. Byla akreditace odmítnuta kvůli jasným pravidlům, nebo kvůli vztahu ministra k určité redakci a konkrétní reportérce? Pokud šlo o pravidla, mají být předvídatelná, stejná pro všechny a srozumitelně vysvětlená. Pokud šlo o osobní či politickou averzi, je to problém i bez patetických prohlášení o svobodě médií.

Pokorná do sporu přinesla také téma ministrových schůzek s Pavlem Tykačem, na které se chtěla ptát. Tady není moc co zjemňovat: otázky na kontakty politika s vlivným byznysem nejsou výstřelek ani soukromá obsese reportérky. Patří k běžné novinářské práci. Ministr, který na potenciální dotazy tohoto typu reaguje vyhýbáním, pak těžko působí jako sebejistý člen vlády.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.