Foto: Nextfoto, Irena Obermannová na křtu knihy Babička Is Not Dead
Irena Obermannová mluví o chalupě v Kytlicích jako o místě, kde se potkává rodinná historie, psaní i pohnutá paměť bývalých Sudet.
Spisovatelka a scenáristka Irena Obermannová má ke své chalupě v Kytlicích velmi silný vztah. Stavení v Lužických horách koupila její babička v roce 1954, kdy se v Kytlicích prodávaly domy po odsunutých německých obyvatelích. Obermannová na místo jezdila prakticky od narození a postupně se z něj stal druhý domov. Na In-Lifestyle jsme se na její chalupu podívali blíže.
Dům, který koupila podnikavá babička a rodina ho drží dodnes
Obermannová už vícekrát vyprávěla, že chalupu v Kytlicích pořídila její babička Pavla v roce 1954. V rozhovoru pro iDNES zaznělo, že za ni tehdy dala dva tisíce korun. Doslechla se, že se v Kytlicích prodávají domy po odsunutých Němcích, sedla na vlak a jela se podívat. Nevybrala si chalupu přímo u silnice, ale dům trochu stranou, u luk.
Tím ale rodinná historie domu neskončila. Chalupa nebyla dlouho jen její, patřila více členům rodiny. Až když Obermannová odkoupila další podíl, mohla se pustit do větších úprav.
Jak bydlí tchyně Leoše Mareše: Moderátor natočil její byt plný světlých tónů s důrazem na pohodlí
Nejzajímavější není vana ani ostrůvek. Ale to, co v domě zůstalo
Chalupa prošla v posledních letech citlivou rekonstrukcí. Vyměnila se okna, přibyl přístavek s koupelnou a vznikla také terasa s výhledem do okolní přírody. Interiér si přitom zachovává atmosféru starého venkovského stavení. Dům je plný předmětů s rodinnou historií, některé pocházejí po babičce či prababičce, jiné byly v chalupě už v době, kdy ji rodina získala.
Výrazným místem domu je velká kuchyně, na jejímž plánování se podílela celá rodina. Obermannová si na chalupě užívá také zahradu, kde pěstuje bylinky, rajčata a jahody. Rozlehlý pozemek nechává spíše přírodní a právě klid, louky a okolní lesy jsou jedním z důvodů, proč se do Kytlic tak ráda vrací.
Chalupa jako pracovní útočiště i rodinné centrum
Obermannová se netají tím, že v Kytlicích nejen odpočívá, ale hlavně píše. Pro Lifee řekla, že jí samota nevadí a že psaní je samo o sobě dost osamělá práce. Chalupa mimo hlavní cestu, kolem louky, a k tomu „kytlický čas“, o němž mluví v souvislosti s opožďujícími se hodinami. Takový rytmus se v Praze vyrábí těžko.
Neznamená to ale, že by šlo o tiché útočiště jedné autorky, kam nikdo nesmí. Z chalupy se v létě stává společenské centrum rodiny. Přijíždějí dcery, zeťové, vnoučata i další hosté.
Samotné Kytlice mají přitom co nabídnout i mimo chalupaření. Mají dochovanou lidovou architekturu, barokní kostel svatého Antonína Paduánského a také tradici spojenou se sklářstvím. Na místním hřbitově je pohřben Miroslav Horníček, což Obermannová sama připomíná. Kdo to tam trochu zná, ten ví, že tato část severu má v sobě zvláštní směs ticha, lesa a lehké melancholie.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat