Oblíbená česká jídla pod palbou zahraniční kritiky: Mezi nejhoršími pokrmy skončila i chlebová polévka

Světová gastronomie umí být lahodná, ale i nechutná. Co jedni milují, druzí s odporem odmítají. Přesto je možné vybrat pokrmy úplně nejhorší.

Když se na internetu objeví žebříček nejhůře hodnocených jídel světa, emoce jsou zaručené. Tentokrát se do debaty zapojili i čeští strávníci, protože mezi stovkou nejméně oblíbených pokrmů planety figurují hned tři tuzemské stálice. V naší redakci In-Lifestyle.cz jsme si všimli, že podobné seznamy pokaždé rozjedou diskuze jak o chutích, tak i kultuře daného národa. To, co je pro jednoho obyčejná večeře, může být pro druhého nepochopitelný experiment.

Když tradice naráží na globální odpor

TasteAtlas sestavuje své žebříčky na základě hodnocení uživatelů z celého světa. Nejde tedy o verdikt šéfkuchařů, ale spíš o kolektivní pocit globálního názoru. Jenže právě tady začíná problém. Mnoho tradičních jídel vzniklo v době chudoby, nedostatku nebo z potřeby využít suroviny beze zbytku. Moderní gurmán, zvyklý na estetiku a jemné chutě, pak často tápe a jídlo mu nepřijde zrovna dobré.

Severské země letos obsadily přední příčky nelichotivého seznamu. Švédské krvavé palačinky blodplättar, islandské ovčí hlavy nebo fermentovaný žralok jsou ukázkou kuchyně, která se nezdráhá pracovat s vnitřnostmi, krví a silnou fermentací, tedy prakticky s věcmi, kterými moderní člověk poněkud opovrhuje. Pro místní jde o běžnou součást tradičního jídelníčku, pro zbytek světa však často o chuťovou i vizuální výzvu.

Česká kuchyně pod palbou kritiky

Ani Česko se v žebříčku neobjevilo náhodou. Mezi nejhůře hodnocenými jídly skončila třeba chlebová polévka, karlovarský suchar a pomazánkové (máslo). Pokrmy, které jsou u nás normální a evokují domov, babiččinu kuchyni nebo lázeňské pobyty, v mezinárodním srovnání tvrdě narazily.

Chlebová polévka, někdy také nazývaná žebrácká nebo zkráceně žebračka, doplatila na svou skromnost. Zatímco pro Čechy je symbolem neplýtvání a improvizace, cizincům připadá zkrátka jako rozmočený chleba. TasteAtlas ji popisuje slovy: „Tato jednoduchá chlebová polévka je tradiční pokrm připravovaný z kombinace starého chleba, vody, cibule a různého koření…“  Nutno ale říct, že si vlastně meziročně dost polepšila, v roce 2024 totiž byla dokonce na čtvrtém místě žebříčku. Loni pak skončila až 51.

Podobně dopadl i karlovarský suchar. Dietní pečivo s chráněným označením původu je pro lázeňské hosty lehkou a praktickou potravinou, pro zahraniční hodnotitele však jen tvrdý plátek chleba postrádající emoce. „Je to suchar, opečený chléb krájený na tenké plátky…,“ uvádí průvodce.

Třetím českým zástupcem je pomazánkové máslo, produkt, který si prošel i legislativní kontroverzí kolem názvu v rámci EU. „Tato krémová pomazánka se vyrábí ze zakysané smetany a kombinace sušeného mléka a podmáslí…,“ píše TasteAtlas. Problémem je v tomto případě nejspíš očekávání. Cizinci čekají máslo nebo sýr, ale dostanou něco mezi.

Proč nám některá jídla „smrdí“?

Odmítání určitých pokrmů má často biologické i kulturní důvody. V Česku jsou typickým příkladem třeba i aromatické sýry jako olomoucké tvarůžky nebo romadúr. Jejich silný zápach vyvolává u mnoha lidí okamžitý odpor, přestože chuť bývá jemnější, než napovídá vůně. Podobné je to s rybími specialitami, fermentovanými potravinami nebo jídly z krve.

Paradoxně právě negativní hodnocení často ale zvyšuje zájem. Turisté vyhledávají „nejhorší jídla světa“ ze zvědavosti a regiony na tom dokážou stavět marketing. To, co je označeno za gastronomický propadák, se tak může stát lákadlem. Česká kuchyně v tomto ohledu obstála se ctí. Tři zmíněné pokrmy sice neuspěly v globálním měřítku, ale zase připomněly, že jídlo není jen o chuti. Možná tedy není důležité, jestli chlebová polévka skončí na 51. místě od konce. Podstatné je, že u nás pořád chutná jako domov.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu TasteAtlas, Wikipedie, YouTube Best Ever Food Review Show