„Dva zločiny a za oba naprosto směšné tresty,“ říká pan Petr. Spravedlnost v Česku prý neexistuje

Do naší redakce napsal pan Petr N. z Hradce Králové. Není to právník, není to ani žádný aktivista. Je to jen obyčejný člověk, který se po přečtení dvou zpráv o dvou zločinech začal ptát, kam se poděla logika a obyčejná lidská spravedlnost.

Následující řádky jsme nechali v původním znění, tak jak je napsal čtenář magazínu In-Lifestyle. Jedná se o zamyšlení nad dvěma zločiny a balanc nad testy. Necháme na každém z vás, aby si obrázek udělal sám.

Kde je spravedlnost?

Když jsem si nedávno přečetl, že sedmnáctiletý mladík dostal za vraždu dvou prodavaček v Hradci Králové devět let vězení, měl jsem zvláštní pocit. Vztek, smutek a nepochopení. Lidsky řečeno, jsem nasra*ý. Dvě ženy, které se staly obětí chladnokrevného útoku a jejich zničené rodiny. Za to všechno jen devět let. Ty prodavačky jsem osobně neznal, ale byly to ženy, které rozhodně ještě umřít neměly.

Ano, vím, pachatel byl mladistvý a zákon stanovuje horní hranici trestu na deset let. Soud tak vlastně udělal maximum, co mohl. Ale jako za dvě vraždy devět let? Kde to jsme? V právním systému by měl zůstat prostor pro lidskost. Ne pro vraha, ale pro oběti a jejich rodiny.

Podle znalců šlo o kluka s agresivními sadistickými sklony, který už v dětství přemýšlel o násilí. Prognóza jeho nápravy? Prý velmi malá.
A přesto pouhých devět let. V době, kdy mu skončí trest, mu bude teprve něco přes dvacet. Tomuhle nejde říkat spravedlivý trest.

Když soud potrestá pokus víc než čin

O pár dní později jsem narazil na jiný případ.
Muž polil svou známou benzinem a zapálil ji. Oba byli opilí. Žena přežila, těžce zraněná, popálená, ale žije. A pachatel? Výjimečný trest ve výši 24 let vězení.

A já si říkám: jak si tohle vysvětlit?
Dva zločiny, oba brutální. Jeden s tragickým koncem, druhý ve stádiu pokusu. A přitom ten, kdo zabil dvě ženy, dostane devět let, zatímco ten, jehož oběť přežila, čtyřiadvacet. Tady je prostě něco blbě. (Aby nedošlo k omylu, nezastávám se žháře. Jeho trest je v pořádku.)

Právníci by nejspíš řekli, že jeden z odsouzených byl mladistvý, druhý dospělý, s vysokou nebezpečností činu. Obyčejný člověk ten rozdíl vnímá. Já ho nevnímám. Vidím jen díru mezi životem a paragrafem. A mám pocit, že pokus o vraždu se často trestá víc než vražda samotná.

Právo chrání mladé. Někdy až příliš

Rozumím tomu, že trestní zákon pro mladistvé je postaven na víře v jejich nápravu. Že mladý člověk má dostat šanci změnit se. Podle mě tu ale chybí hranice mezi klukovskou nerozvážností a čistým zlem.
Když někdo v sedmnácti chladnokrevně zabije dvě ženy, rozhodně to není pubertální zkrat. To je rozhodnutí, chuť zabíjet. A rozhodnutí by mělo nést odpovědnost a také následky.

V zákoně by měla existovat sazba pro případy trestných činů mladistvých, jejichž čin je mimořádně brutální a u kterých je zjevná společenská nebezpečnost. Možnost uložit i vyšší trest, než těch magických deset let. Abychom se už nikdy nemuseli ptát, proč dva životy nevinných žen mají hodnotu jen devíti let vězení.

Možná, že je vše podle paragrafů v pořádku. Možná to právnicky sedí. Lidsky to ale drhne. Až jednou ten vrah z Hradce vyjde na svobodu, svět se bude tvářit, že má druhou šanci. Jeho oběti druhou šanci ale nedostaly a nikdy nedostanou.

A to je fakt, který podle mě, paragrafy moc nezajímá.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenáře

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.