
Foto: Archiv Národního divadla / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, František Filipovský
František Filipovský se většinu života živil jako herec. Těsně před smrtí však zavzpomínal na zážitky z dob, kdy pracoval jako zdravotník ve „speciálních vlacích“.
Herecká legenda, František Filipovský, nedlouho před smrtí zavzpomínal na práci, kterou vykonával, než se z něj stal profesionální herec. Otřesné vzpomínky z dráhy, kde pomáhal chudým cestujícím, kteří mířili za jedinou životní nadějí, se mu navždy vryly do paměti. Byl svědkem sebevražd, smrtelných nehod, ale také šťastnějších chvilek, kdy pomohl přijít na svět hned několika dětem.
Dohlížel na zdraví často zoufalých cestujících
František Filipovský je legendou českého filmu i divadla. Za svoji kariéru ztvárnil bezpočet rolí, které diváky baví dodnes. Jeho tatínkem byl skladatel a hudebník František Filipovský starší a malý František tak měl už od dětství velmi blízko k hudbě i umění. Už na gymnáziu hrál ochotnické divadlo a amatérsky se mu věnoval i v době, kdy studoval dějiny umění a estetiku. Ještě než se dal na profesionální hereckou dráhu, přijal kvůli nedostatku financí práci průvodčího ve „speciálních“ vlacích, jak zmiňuje AhaOnline.
Ty v třicátých letech převážely Poláky, kteří se v naději na lepší život vydávali do Francie, kam je lákalo otevírání nových továren. Většinou to byli velmi chudí lidé a mnozí považovali tuto šanci za jedinou možnost zabezpečit si lepší život. Do vlaků se často drali s takovou vervou, že docházelo k četným zraněním i úmrtím. Někteří z těch, kteří se dozvěděli, že jim nebylo uděleno pracovní povolení, dokonce páchali sebevraždy.

Herec Hynek Čermák se ostře obul do europoslance Filipa Turka
Z práce si odnesl mnoho otřesných zážitků, o nichž nikdy nemluvil
František Filipovský měl ve vlaku na starost jejich zdraví a psychickou pohodu. Musel ošetřovat mnoho zraněných a někdy byl svědkem opravdu otřesných situací. Zážitky z dráhy se mu navždy vryly do paměti, veřejně však o nich promluvil až nedlouho před svou smrtí. Vzpomínal třeba na muže, který se rozhodl cestu za vysněným životem absolvovat na střeše vagonu. Jeden z viaduktů mu však urazil hlavu. Filipovský pak musel spolu s ostatními snášet mužovo torzo ze střechy.

Vzpomněl však i na několik dětí, které sám nebo s asistencí dokázal ve vlaku odrodit. A to pro něj byly ty šťastnější chvíle. Naštěstí v této práci nesetrval dlouho. Nastoupil jako profesionální herec do Osvobozeného divadla, od roku 1945 se pak stal stálicí činohry Národního divadla v Praze. Zazářil i na filmovém plátně. Objevil se v řadě prvorepublikových filmů, které diváci milují dodnes. Zapomenout nesmíme ani na jeho brilantní dabing Louise de Funèse, který byl podle mnohých lepší než originál, nebo třeba babu Jagu z Mrazíka. Ostatně ne nadarmo se na jeho počest uděluje Cena Františka Filipovského za herecký výkon v dabingu, a to už dlouhých 30 let.
Zdroj: Autorský text, AhaOnline, Wikipedia