Foto: Nextfoto, Helena Vondráčková na TK k výstavě Helena – 60 let na scéně
Píseň Vondráčkové způsobila spor. Demonstrace na Letné skončila dohady o tom, jaká hudba při ní byla použita a jaké je právo na její užití.
Ačkoli se podobné věci mohou zdát nám, obyčejným občanům, banální a podivné, dokážou rozdělit veřejnost možná ještě víc než samotné demonstrace. Použití písně slavné zpěvačky Heleny Vondráčkové na sobotní demonstraci rozpoutalo nečekaný spor, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Najednou totiž nešlo jen o politiku, ale o autorská práva, vlastní identitu a pocit, že někdo „zneužil“ k vyjadřování politických postojů něco, co neměl.
Když se hudba stane nástrojem
Celá situace se točila kolem sdíleného videa z demonstrace Milionu chvilek, ke kterému exministr Marian Jurečka přidal písničku Heleny Vondráčkové. „Letná je plná a další lidé stále přicházejí. Díky, že vám to není jedno!“ napsal k záběrům z akce, kde zněla skladba Přejdi Jordán. Pravděpodobně v tom nebyl žádný negativní úmysl, ale zpěvačka radost neměla.
Reakce přišla rychle a byla poměrně razantní. Agentura zastupující zpěvačku vydala jasné prohlášení, ve kterém se distancuje od tohoto způsobu použití jejího díla, protože si nepřeje být spojena s politickými postoji a prohlášeními třetích osob. Někteří lidé její postoj pochopili, přece jen chrání vlastní dílo i jméno, ale jiní zase říkají, že hudba „patří lidem“, tak kde je problém?
Jindřich Rajchl se s demonstranty a bývalými tvářemi ČT nemaže: Nabízí se otázka, zda už to nepřehání
Proč to může umělci vadit
Na první pohled se může zdát, že jde opravdu o banalitu. Píseň zněla jen na pozadí videa, nikdo ji nijak neupravil ani nezneužil v hanlivém kontextu. Jenže pro samotného autora nebo interpreta to může být citlivější téma. Hudba totiž není pouhý produkt. Je to určitá výpověď daného autora, jeho tvorba, značka. A jakmile je spojena s čímkoli, co se týká politiky, může to vytvářet dojem, že umělec souzní s daným názorem nebo postojem.
A to je ono jádro problému, jak ostatně prohlášení zachytilo. Ne každý totiž chce být součástí politického boje, ani nepřímo. Pro někoho je to otázka principu, pro jiného snaha udržet si neutralitu a neodradit část publika.
Ono totiž v době, kdy se hranice mezi soukromým názorem a veřejným vyjádřením stále více stírá, je pro umělce mnohem těžší udržet si odstup. Každé spojení s konkrétní událostí může být veřejností vnímáno jako postoj, i když ve skutečnosti žádný vyjádřen nebyl. A spousta umělců pak čelí silné kritice, která někdy na sociálních sítích přerůstá až v jakýsi „lynč“, za to, že se přidává k té nebo oné straně.
Veřejnost rozdělená na dva tábory
Jedno „nevinné“ puštění písničky k politicky laděnému videu tak vzbudilo otázky, komu vlastně kultura „patří“. Zda je hudba po svém zveřejnění už jen volně použitelnou součástí veřejného prostoru, nebo jestli si autor zachovává právo rozhodovat o tom, v jakém kontextu bude jeho dílo vnímáno. To samozřejmě vede často k vyhroceným debatám.
Objevují se i názory, že jde o přehnanou reakci, protože podobné použití je dneska naprosto běžné. Jiní ale říkají, že právě tato „běžnost“ může být problém. Nejde totiž jen o konkrétní píseň nebo jedno video, ale o širší pocit kontroly nad tím, co vytváříme a jak s tím ostatní zacházejí. A v době, kdy lze obsah sdílet během několika vteřin, se tahle hranice hledá a udržuje čím dál obtížněji.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Instagram Heleny Vondráčkové, Facebook Marian Jurečka
