Foto: Nextfoto, Jan Přeučil na zahájení výstavy Ostře sledovaná ocenění
Jan Přeučil patří mezi legendy českého divadla a filmu. V rozhovoru pro náš magazín se svěřil nejen se vzpomínkami na dětství a rodinu, ale také s pohledem na hereckou etiku a hodnotu kultury v dnešní době.
Povídání s hercem Janem Přeučilem probíhalo na zámečku Staré Ždánice u Pardubic, kam nás pozval jeho majitel baron Nathaniel Filip de Aras. Jan Přeučil zde vystoupil s hrou Bláznovy zápisky a obecenstvo ho zcela zaslouženě odměnilo potleskem ve stoje.
Jan Přeučil – gentlemanem celý život
Herce Jana Přeučila můžeme bez nadsázky označit za mistra mluveného slova, za milovníka klobouků a gentlemana.
„Já jsem měl to ohromné štěstí, že byl na divadelní fakultě, kde jsem studoval od roku 1956, mým hlavním profesorem Radovan Lukavský. Ten nás vedl k hereckému gentlemanství. Podle mého názoru je herec nositelem kultury a slova a ukazovat krásu života by měl nejen na jevišti nebo před kamerou.“
Bývalá partnerka Jaromíra Jágra se dnes topí v luxusu: Nicol Lenertová si vzala o 30 let staršího podnikatele
Jan Přeučil dodal, že gentleman byl i jeho tatínek, kterého si nesmírně vážil. „Základy etikety jsem získal už od tatínka, to byl noblesní člověk.“ Tatínek Jana Přeučila byl novinář, nakladatel a politik František Přeučil, který byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí.
„Tatínek a další z toho procesu bojovali za demokracii. Ta doba byla hrozná. Dnes si nevážíme toho, co máme, co i tihle lidé pomohli vybojovat.“
Celá naše rodina byla komunistickým systémem zničená
Jana Přeučila jsem se zeptala, jestli si vzpomíná na den, kdy tatínka zatkli. „Ano. Dodnes mám v živé paměti, jak tatínka odvlekli v pyžamu. Bylo mi dvanáct. Proces jsme pak poslouchali v rádiu a když jsme slyšeli, že tatínka odsoudili na doživotí, já, moje sestra i maminka jsme plakali štěstím. Původně mu totiž hrozil trest smrti.
Celá naše rodina byla tím komunistickým systémem absolutně zničena. Když tatínka zavřeli, bylo mi dvanáct let. V mých čtrnácti letech navíc zemřela maminka. Měla nemocné srdce a vše kolem zatčení tatínka a to, jak jí pak komunisté dělali ze života peklo, nezvládla. Tatínkovi jsem to do vězení jel říct já. Mě a sestru Martu pak vychovávala babička. Tatínka pustili z vězení na podmínku po patnácti letech.
Jan Přeučil přijímací zkoušky na divadelní fakultu udělal, ale studovat jít nemohl. „Řekli mi, že nejprve musím smýt vinu svého otce.“
Krásných třiatřicet let v Divadle Na zábradlí
Na druhý pokus Jana Přeučila v roce 1956 na divadelní fakultu přijali. Po jejím absolvování přijal angažmá v činohře Divadla Na zábradlí, kde prožil krásných třiatřicet let. „Divadlo Na zábradlí byl takový ostrov svobody. Hráli jsme neuvěřitelné věci a dokonce jsme mohli i cestovat. Dostat se s divadelním představením do západního Berlína, to byl malý zázrak. Samozřejmě s námi vždy musel jet člen strany, který bedlivě hlídal, s kým jsme se bavili a o čem, ale mohli jsme.“ Jana Přeučila jsem se zeptala, jak se třeba díval na své herecké kolegy, kteří byli ve straně. „Jako na kamarády a kolegy,“ odpověděl bez zaváhání. „Vždyť i díky nim jsme mohli s divadlem vycestovat a mohli jsme hrát americké hry, které by komunista jinak neschválil. Byla to taková doba.“
Jsem rád, že se komunisté nedostali do vlády
Povídání s Janem Přeučilem by vydalo na celou knihu. Jeho vyprávění o tatínkovi, o tom, jak ho pak v dospělosti komunisté přesvědčovali, aby vstoupil do strany, a nebo o jeho divadelní kariéře, která byla do jisté míry také ovlivněná minulým režimem, člověk hltá slovo za slovem. Jan Přeučil si ale v sobě ani přesto všechno nenese žádnou zášť. „Je to minulost. Když ale poslouchám třeba madam Konečnou, říkám si, kde bere tu drzost,“ povzdechne si mistr mluveného slova.
Dvacet let štěstí s milovanou Evičkou
Jan Přeučil je i ve svých osmaosmdesáti letech ve skvělé formě. Jak sám říká, není to jen tím, že se udržuje v kondici, ale i láskyplnou péčí jeho manželky Evy Hruškové. „S mojí milovanou Evičkou, kterou jsem ve vrcholném věku potkal, se řídíme jednoduchou myšlenkou: umění života spočívá v uvědomování si krásy všedního dne.“
Během našeho povídání s Janem Přeučilem jsme toho stihli probrat hodně a ještě víc jsme toho nestihli. Pan Přeučil si nasadil na hlavu jeden ze svých osmdesáti osmi klobouků a poděkoval nám za rozhovor, ve kterém mohl zavzpomínat na tatínka. Vzájemně jsme si pak ještě slíbili, že příště našim čtenářům přineseme vzpomínání na jeho divadelní a hereckou kariéru.
Zdroj: Autorský rozhovor s Janem Přeučilem
