Foto: Ben Skála / Creative Commons / Attribution-Share Alike 2.5, Jaroslav Dušek divadelní vystoupení
Jaroslav Dušek je člověk, kterého má mnoho lidí zafixovaného jako herce. V posledních letech je ale hodně vnímán jako jakýsi propagátor alternativního způsobu života, vnímání sebe sama. Jaroslav Dušek má svůj specifický pohled na vše a to i na smrt. Sám byl smrti letos velmi blízko.
Herec Jaroslav Dušek exceloval v roli Míly Břečky ve filmu Pupendo, nebo v roli Saši Mašláňa, slizkého profesora ve filmu Pelíšky. Vybavíme si ho jistě i ve filmu Musíme si pomáhat. Kromě herectví ve filmech a v divadle se věnuje a to ve velké míře na besedách veřejnost motivuje k alternativním způsobu života. Hodně mluví o vnímání vlastní energie a často se věnuje tématu smrti.
Od smrti mě zachránil klid, říká Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek je součástí tvůrců celovečerního dokumentu Tajemství smrti. Dušek zde vystupuje jako herecký průvodce a ve své podstatě ukazuje a prozkoumává, jak pomocí strachu ze smrti můžeme využívat a ovládat chování lidí. Dokument vstoupil do kin posledního října letošního roku.
Během posledních pár dní Jaroslav Dušek dal několik rozhovorů médiím, kde mluvil právě o dokumentu Tajemství smrti ale také o tom, jak blízko byl smrti on sám.
„Po půlnoci jsem cítil, že mám v krku hodně hlenu, tak jsem si šel odplivnout do koupelny a v tu chvíli se mi zavřel krk. Nemohl jsem dýchat. Nedokázal jsem vtáhnout do sebe žádný vzduch. Předtím jsem nikdy nic podobného nezažil a doufám, že už nezažiju,“ vyprávěl Jaroslav Dušek pro Blesk a velmi podobnými slovy v Radiožurnálu v pořadu Host Lucie Výborné.
„Pomyslel jsem si: Kolik mám času? Dvě minuty? Co stihnu? Když budu někam volat, tak nemůžu mluvit. Odevzdal jsem se tedy do rukou osudu a doufal, že tělo začne dýchat v bezvědomí. Říkal jsem si, že si lehnu, abych se nepraštil o něco, kdybych omdlel. No a jak jsem si lehal, tak jsem se ohnul šíleně dozadu, a v tu chvíli jsem vtáhnul do sebe trošku vzduchu.“ popisoval Dušek svůj nehezký zážitek.
Lapáním po dechu a podivným zmítáním těla vyděsil svoji manželku, která zavolala sanitku a byl převezen do nemocnice.
Podle Duška v nemocnici na nic nepřišli. Prý jen použili termín laryngitický spazmus. „Měl jsem zkrátka hrozně oteklý, stáhnutý krk. Proč se to stalo? Nevím. Ve zprávě konstatují, že je všechno v pořádku. Napustili do mě silná komplexní antibiotika a bylo mi pak nesmírně dobře, takže jsem se rozdýchal,“ a dodal pro něho samotného typickou poznámku, že smrti se nemusíme bát. Smrt je součástí života. Před smrtí ho, dle jeho mínění zachránilo to, že zůstal naprosto klidný.
Pro někoho do jisté míry osvícený člověk, pro někoho člověk, který není duševně zcela v pořádku
V mnoha případech se dokážeme s výroky Jaroslava Duška ztotožnit a najít v tom kus nevyřčené pravdy. Mnoho slov, která zazní z úst Duška, skutečně donutí člověka, zamyslet se sám nad sebou.
Jsou ale také výroky, které zvedají spoustu lidí ze židle.
„Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“ řekl před časem v rozhovoru s moderátorem Čestmírem Strakatým. Pokud budete chtít, aby to stejným způsobem vnímali příbuzní umírajícího na rakovinu, nejspíš po vás někdo z nich něco hodí.
Jaroslav Dušek je pro spoustu lidí člověk, který je otevřený a nebojí se mluvit také o nepříjemných tématech. Na druhou stranu, ho mnoho lidí vnímá stále jako herce se sklonem ke komedii a jeho názory považují za zcestné.
