
Foto: Freepik, smutná žena, ilustrační foto
Život se může změnit k lepšímu, ale vztah tím může paradoxně trpět. Příběh naší čtenářky ukazuje, jak s manželem měli všechno, ale ani to nestačilo.
„Nikdy by mě nenapadlo, že čísla na výplatní pásce dokážou zničit něco, co jsme s manželem budovali skoro patnáct let,“ začíná email naší čtenářky Jany, který nám v In-Lifestyle přistál na redakčním e-mailu. Když se s manželem seznámili, byl to on, kdo měl slušně rozjetou kariéru a nevydělával špatně. Jana byla ta s „obyčejnou“ prací, která obstarává zbytek. Vůbec jí to nevadilo, ani když se jim poměrně brzy narodila dcera a přibyla jí práce kolem rodiny. Jenže pak dostala pracovní nabídku, která se neodmítá, a to byl začátek konce.
Nejdřív měl radost, pak přišla srážka s realitou
„Po letech práce v marketingu jsem dostala vysněnou nabídku. Vedoucí pozici, dvojnásobný plat, služební auto a další výhody jsem s nadšením a bez zaváhání přijala. Dcerka už byla větší, takže nepotřebovala takový dohled ani mamataxi. Zpočátku to vypadalo, že je nadšený i Petr. ‚Vidíš, já jsem ti říkal, že jednou prorazíš,‘ radoval se, když jsem mu tu novinku oznámila,“ píše paní Jana. Jenže jeho nadšení rychle vyprchalo a do jejich vztahu se začalo vkrádat zvláštní tiché napětí.
Zpočátku to maskoval humorem. Mezi přáteli vtipkoval, že Jana já živitelka rodiny a on je „paní domácí“. Smáli se tomu, ale ona za jeho vtipy cítila něco víc. Doma pak dodával poznámky typu: „Neboj, já si najdu něco lepšího. Jen aby ses nezačala dívat shora, jo?“ A pak přišla i kritika její práce. Vedoucí pozice jí totiž pochopitelně brala více času.

„Manžel si myslel, že se na mateřské dovolené jen válím,“ říká paní Alena. Její úraz ho přesvědčil o opaku
Já jsem se podle něj vzdálila
Pokaždé, když se v práci zpozdila, nezapomněl to okomentovat ve stylu: „Zase nějaká porada? Nebo už se ti tam zalíbilo víc než tady?“ Nemohla se mu svěřit ani s projekty, na kterých pracovala, to byl hned oheň na střeše. „Jo, jasně, tvoje kariéra je teď středem vesmíru, co?“ odbýval ji ironicky. Někdy se pohádali, někdy jen zůstala nevěřícně zírat na dveře, kterými po nějaké uštěpačné poznámce odešel.

„Brzy jsem pochopila, že nejde o peníze samotné, ale o to, co znamenaly. Petr byl vždy ten, kdo ‚živí rodinu‘, a já ta pečující, doplňující. Najednou se jeho role rozpadla a on se začal cítit ohrožený a zbytečný. Snažila jsem se mu to vysvětlit. Říct, že se nic nezměnilo, že ho pořád potřebuji. Jenže čím víc jsem se snažila, tím víc se uzavíral. Mluvil o tom, že už to mezi námi není stejné, že já jsem se vzdálila,“ popisuje jejich domácí situaci Jana.
A nakonec řekl větu, kterou čtenářka nikdy nezapomene: „Bral jsem si tě, protože jsi mě obdivovala. Teď už na mě koukáš jinak. Ty jsi ta, co něco dokázala… a já jen stojím vedle.“ Dnes už spolu nejsou. Pravdou je, že je nerozdělily ani tak peníze, ale fakt, že se věci zkrátka změnily. Ona začala růst a on se bál, že ji ztratí. „Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych zůstala na řadové pozici. Asi by nám to bezvadně klapalo. Každopádně jsem se naučila, že zkouškou vztahu nebývají jen těžké časy, ale paradoxně i ty dobré. Měli jsme všechno, ale stejně to nestačilo,“ zakončila své psaní Jana.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky