„Splnila jsem podmínky pro nárok na důchod,“ říká paní Marie. Kvůli chybě však sotva vychází

Do redakce In-Lifestyle magazínu nám napsala paní Marie. Její příběh není ojedinělý. Paní Marie si stěžuje na svůj důchod. Jedním dechem ale dodává, že si za to může sama. V letech, kdy se jí tvořil základ pro výpočet penze, o tom ale nepřemýšlela.

Paní Marie pracovala jako zdravotní sestra u praktického lékaře a je mámou dvou dětí. Celý život se snažila být užitečná a i když délku pojištění pro nárok na důchod bezpečně splnila, roky, kdy nepracovala, jí výši penze značně ovlivnily.

Paní Marii trápí její důchod

Nechci si stěžovat, nebo brečet nad rozlitým mlékem, chci se ale podělit o to, jak může dopadnout někdo, kdo nekouká dopředu. Jsem dva roky v důchodu a žádná hitparáda to teda není, to mi věřte. Pokud někdo bude namítat, že jsem měla šetřit, ujišťuji vás, že nebylo moc z čeho. Ale hezky od začátku.

Ve dvaceti jsem nastoupila na své první místo sestřičky v ordinaci praktického lékaře. Pak jsem se vdala a s odstupem čtyř let se mi narodily dvě děti. Mladší byl ještě v plínkách, když od nás manžel odešel. Začal hodně pít, sekat jeden průšvih za druhým a nakonec skončil za mřížema. Že mi na děti nic neplatil, asi nemusím říkat. Dluh začal splácet, až když byl v kriminále, ale platby chodily nepravidelně a minimální. Někdy přišly tři stovky, někdy nic, nebo třeba přišla složenka na padesát korun. Postupně jsem rezignovala a snažila jsem se to zvládnout sama. Jezdila k nám moje maminka a hodně pomáhala.

„Povýšení v práci mi zničilo manželství,“ říká paní Jana. Muž kvůli svému egu začal vyvolávat hádky

Práce, invalidní důchod a péče o maminku

Chodila jsem do práce a ve volnu jsem pletla věci na miminka, které si ode mě kupovaly kamarádky a známí. Když bylo mladšímu patnáct, ordinace praktika, kde jsem pracovala, se zavřela. Skončila jsem na úřadu práce. Vzhledem k tomu, že jsem v té době měla poměrně vážné zdravotní problémy, ani jsem toho moc nelitovala. Po roce na pracáku jsem skončila v částečném invalidním důchodu. Byl to mazec. Trvalo mi pět let, než jsem se zdravotně dala trochu dohromady a taky než jsem se smířila s tím, že nemůžu do práce. Nebýt mámy, která mi tenkrát hodně pomáhala a mého pletení, nezvládli bychom to.

Syn se oženil a odstěhoval a ve dvaceti odešla i dcera. Jsem na oba moc pyšná, jsou to hodné děti. Já jsem pustila podnájem a nastěhovala jsem se k mé mamince. Zatímco jsem přemýšlela, že bych třeba mohla na zkrácený úvazek zpátky do práce, maminky zdravotní stav se začal zhoršovat. Tak jsem se starala. Pak maminku postihla mrtvice a zůstala ležet. Přesto, že doktoři tenkrát prorokovali, že se to bude opakovat a že tady máma dlouho nebude, spletli se. Mamka sice zůstala ležet, ale žila patnáct let. Měla jsem ji doma a starala jsem se. Bylo to náročné, ale přirozené.

Důchod ano, ale jen za dobu, co jsem pracovala

Když maminka umřela, kromě jiného zařizování, jsem si také vyřídila starobní důchod, a až když mi dali výměr, mi došlo, jak nespravedlivý ten systém je.

Roky, které strávíte v částečném invalidním důchodu a roky, které pečujete o osobu blízkou, se vám sice započítají dobou do délky pojištění pro nárok na důchod, ale neovlivňují výši procentní výměry, jak mi vysvětlila jedna nepříjemná úřednice. Nemyslím si, že jsem hloupá, ale nejspíš jo, protože tohle mě dřív vůbec nenapadlo. Důchod mám tedy vypočítaný z průměrného platu zdravotní sestry v ordinaci praktického lékaře z let 1970 až 2001, a to nebyly zrovna závratné sumy.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.