Foto: Freepik, žena v kuchyni, ilustrační foto
Po rozvodu si dost často hlavně ženy říkají: už nikdy. Už nikoho nechci. Jenže nově nabytá samota se začne brzy zajídat a přijde nová známost a naše okolí nám to začne rozmlouvat. „Vykašli se na to, samotné ti bude líp.“
Do redakce In-Lifestyle nám napsala paní Blanka. Píše o tom, jak byla po rozvodu delší dobu sama, a když se objevil někdo, kdo ji má rád a bere i její děti, její vlastní máma dělá vše proto, aby nový vztah skončil.
Samotné mi bude líp
Když jsem se rozvedla, oddychla jsem si. Každodenní hádky, křik, výčitky ze strany manžela se už prostě nedaly snášet. Manžel navíc před rozvodem dost pil, takže rozvod byl pro mě vysvobození. Když opadl ten kolotoč kolem rozvodu, dělení majetku a ustanovení péče o děti, říkala jsem si, že teď mi bude líp.
Hodně mi v té době pomohla moje máma. Pomáhala mi s hlídáním dětí, když jsem nastoupila do práce a hodně jsme se navštěvovaly. Několikrát prohodila poznámku, že si třeba za čas najdu někoho jiného, ale já jsem se vždy jen smála a říkala jsem, že jsem sama spokojená. Jenže, znáte to, i svoboda se začne časem zajídat.
„Nesmíš rozbít rodinu, mysli na děti. Zlepší se to,“ žádali paní Miladu. Dnes jí děti vyčítají, že s manželem zůstala
Máma mi novou lásku rozmlouvá
Byla jsem dva roky sama s dětmi a do života mi vstoupil Tomáš. Poznali jsme se v práci. Nejdřív to bylo kamarádství a postupně jsme si ale přiznali, že je mezi námi něco víc. Začali jsme se vídat i mimo práci a zase jsem začala být šťastná.

Máma to ale vnímá jinak. „Holka, já nevím. To není chlap pro tebe, zase se spálíš. Vykašli se na to, než ti ublíží, samotné ti bude líp,“ slýchávám od vlastní mámy. Tomáš mě má rád, s dětmi si rozumí, oblíbily si ho. Zatím stále bydlíme každý jinde, ale po roce naší známosti bych chtěla, abychom měli společné bydlení. „A to jako on se bude stěhovat k tobě? Nebo ty k němu? No, jen k němu jdi, pustíš byt a pak skončíš pod mostem i s děckama. Pak ale ke mě brečet nechoď,“ křičela na mě máma, když jsem se o tom před ní zmínila.
Máma prostě na Tomášovi nevidí nic dobrého. Bavit se s ním odmítá a když se potkají, dívá se na něho doslova nenávistně. Měla by být ráda, že jsem šťastná, ale není. Když mi Tomáš koupil novou pračku, protože se mi ta moje rozbila, nebo když mě a děti vzal na víkend na hory, místo aby řekla, že je hodný, řvala na mě, že to je jen z vypočítavosti. „On si tě kupuje a ty jsi tak naivní, že to nevidíš. Vždyť si může najít mladou svobodnou, bez dětí. Určitě bude chtít vlastní děti, to jako kvůli němu půjdeš do třetího? Pak zůstaneš sama se třema harantama, ale to já ti už pomáhat nebudu,“ křičí na mě občas.
Máma se o mě nebojí, ona žárlí
S mámou se o Tomášovi snažím mluvit. Zatím je to ale zbytečné. Je jako zaseknutý gramofon. Vím, že si zase můžu nabít hubu. Vím to, ale Tomáše miluju a věřím, že on mě také.
Když nad tím přemýšlím, myslím si, že máma na Tomáše žárlí. Co se s ním víc vídám, už k mámě s dětmi nejezdím tak často. O víkendech většinou něco podnikáme s Tomášem. Několikrát jsme mámě nabízeli, ať se přidá, ale vždy si najde výmluvu, anebo rovnou řekne, že s ním ona rozhodně nic podnikat nebude.
Tolik bych si přála, aby máma byla šťastná spolu se mnou. Na jaře se k nám Tomáš stěhuje. Nespěcháme, ale myslím, že už je na čase. Doufám, že to nakonec máma skousne. Mrzí mě to, že Tomáše nepřijala, ale bojím se, že by nepřijala ani kohokoliv jiného. Já ale přeci nemůžu být do konce života sama, jenom kvůli tomu, že si máma myslí, že mi samotné bude líp.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z e-mailu od čtenářky