„Máma se urazila, když zjistila, že dáme dceru do školky,“ říká paní Eva. Peníze za hlídání chtěla pro sebe

Jak se říká, mámu máme jenom jednu a i když můžeme mít ke stylu výchovy vlastní mámy výhrady, nikdy bychom se k ní neměli otáčet zády. Říká se to. Paní Eva ale ví, že někdy můžete dělat cokoliv a vaše vlastní máma to prostě neocení.

Paní Eva napsala do naší redakce a požádala nás, abychom její příběh pustili do světa. Možná trochu doufá, že se jí tím uleví.

Máma

Maminka paní Evy (podle jejího příběhu) nikdy nebyla taková ta máma, která čte pohádky, chodí s vámi na výlety, učí se s vámi, byla prostě jiná. Paní Eva svoji mámu popisuje jako línou ženskou, která nešla pro ránu daleko a ve svém životě měla nejraději kafe a cigarety. Přesto ji paní Eva měla ráda a když se vdala, snažila se jí pomáhat.

Matka paní Evy měla invalidní důchod, něco málo zdědila po svých rodičích a většinu času trávila u televize s cigaretou v ruce. Paní Eva za ní jezdila a nikdy nepřijela s prázdnou. Přivezla nákup, utřela prach, umyla okna, nebo jí dala peníze. Slovo děkuju ale ve slovníku maminky paní Evy chybělo. Vše, s čím jí dcera pomáhala, brala jako samozřejmost. Pak se stalo něco, co ty dvě rozdělilo nadobro.

„Kvůli těhotenství a rozchodu jsem málem vše vzdala,“ přiznává paní Lucie. Nyní bojuje i přes vážnou nemoc

Doufala jsem, že vnučka mámu změní

Když se narodila Adélka, myslela jsem, že to mámu změní. Že ji vnučka zvedne z gauče. Nadšená z ní byla, to ano, ale pomoci jsem se od ní nedočkala. K nám jezdila minimálně, protože: „Blbý spoje, nechce se mi jít na vlak, jsem nastydlá, můžete přijet vy, když máte auto.“ Já tam ale s miminem jezdila nerada. Byt byl načichlý kouřem a máma si malou stejně ani moc nechovala a nehrála si s ní. Většinou si jenom stěžovala, jak se má blbě.

Přesto všechno jsem mámě pravidelně volala a jezdila tam. Brala jsem to jako samozřejmost a pořád to pro mě byla máma, kterou jsem měla ráda. Jak se říká, jinou jsem stejně neměla.

Když dcera slavila třetí narozeniny, máma oslavu zkazila

Aby máma přijela na oslavu třetích narozenin naší princezny, přemlouvala jsem ji měsíc předem. Byla jsem moc ráda, když nakonec přijela. Dorazil i manželův bratr s rodinou a tchýně s tchánem. Byl to fajn den, ovšem jenom do té doby, než jsme řekli, že Adélka příští měsíc nastupuje do soukromé školky a já že se vracím do práce.

„No, to snad nemyslíš vážně! Proč jako budeš malou strkat do školky, to chceš, aby byla věčně nemocná? Já jsem přeci doma, můžeš ji vozit ke mě, já ji pohlídám,“ vypálila moje máma z ničeho nic. Už jsem se nadechovala, že jí něco řeknu, ale předběhl mě můj manžel, který je od přírody diplomat. „Maminko, jste hodná, ale Adélce bude líp mezi dětmi. Ale děkujeme, tak ji můžete třeba někdy vyzvednout, když Eva nebude stíhat, nebo tak,“ řekl milým hlasem a já na něho byla pyšná.

Moje máma si to ale přebrala po svém. „No to určitě. Já budu projíždět peníze, abych ji vyzvedla, a vy budete platit školku. Jasný, než abyste zaplatili za hlídání mě, radši to dáte cizejm,“ vyjela na nás, smrtelně se urazila a okamžitě odjela. Já jen zalapala po dechu.

Máma se nezmění a já se děsím, co bude dál

Už jsou to dva měsíce. Adélka nastoupila do školky a je tam ohromně spokojená. Já se vrátila zatím na částečný úvazek do práce a spokojená jsem taky. Jenom mě mrzí, jak to teď mám s mámou. Byla jsem u ní na otočku od té oslavy třikrát. Telefony mi nebere a když jsem k ní přijela, málem mě nepustila dovnitř.

Já to přežiju, že se mnou pořádně nemluví, ale říkám si, jak to bude dál. Jak ještě dlouho vydrží trucovat a proč se tak vlastně chová? Tohle prostě pochopit nejde.

Zdroj: Autorský text redakce In-lifestyle.cz zpracován na základě podkladů od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.