Foto: Michael Barera / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, vánoční stromeček, ilustrační foto
Do redakce In-Lifestyle napsala paní Eliška svůj povzdech nad tím, jaké má v současné době problémy se svojí matkou. Matka se Elišce roky ani neozvala a nyní po ní chce, aby s ní mohla strávit Vánoce a vlastně i zbytek života.
Svoji matku paní Eliška neviděla od svých jedenácti let, kdy ji opustila a nechala ji samotnou s otcem. Teď, když jí neslouží zdraví, chce, aby se o ni dcera postarala nejen na Vánoce, ale až do konce života. Jména jsme se souhlasem autorky neměnili.
Matka
O tom, že matka nemusí být pro spoustu lidí maminka, vypovídá smutný příběh paní Elišky. Když autorce příběhu bylo jedenáct let, její matka se bláznivě zamilovala a opustila nejen svého manžela, ale i svoji dceru, paní Elišku. O dceru se celé roky nezajímala a veškeré snahy své dcery o zpětné navázání vztahu ignorovala. Po letech si teď vzpomněla, že má dceru a chce po ní, aby se o ni postarala.
Matka mě opustila a zapomněla na mě
Matka, bohužel nemůžu říct máma a už vůbec mi nejde přes pusu oslovení maminka, na mě vyrukovala, že chce Vánoce strávit s mojí rodinou a očekává, že se o ni postarám do konce života. Je mi z ní zle, ale ona nechápe, proč to odmítám.
„Kvůli vánočním dárkům pro děti se s manželem strašně hádáme,“ píše paní Lucie. Sama si nejvíce přeje klid
Když mi bylo jedenáct, našla jsem jedno ráno na stole lístek, kde mi matka napsala: „Chci být zase šťastná, odcházím. Zůstaneš s tátou, já se ozvu.“ To bylo vše. Naši se pak rozvedli a já zůstala s tátou. Staral se, jak uměl a já marně čekala, až se matka ozve. Když jsem se vdávala a když se mi pak narodily holky, vždy jsem jí po mojí tetě, její sestře, poslala dopis s tím, že je vše zapomenuto, odpuštěno a že ji ráda uvidím. Nic, žádná zpětná reakce nikdy nepřišla. Pak už jsem se o kontakt nepokoušela.
Teď se mám starat?
Nedávno mi matka zazvonila u dveří mého bytu. Nemusím říkat, jak mě její návštěva po pětadvaceti letech překvapila. Když jsem ji tedy pozvala dál, dozvěděla jsem se, že její muž, kvůli kterému nás opustila, zemřel a že ona Vánoce sama trávit nechce. Více méně mi oznámila, že svátky stráví u mě. Jako perličku pak ještě dodala, že je vážně nemocná a že já, jako dcera, se o ni mám postarat.

„Já se omlouvám, ale neudělám to. Nejsem povinná se o tebe postarat. Opustila jsi mě, když mi bylo jedenáct. Jedenáct, byla jsem dítě a ty ses na mě vykašlala,“ vmetla jsem jí do tváře. To, co následovalo, se nedá pochopit. Matka na mě spustila, že jako dcera vůči ní mám dluh. „Já ti dala život. Tátovi jsem na tebe posílala alimenty, holčičko,“ řekla mi přísným hlasem a ještě mi připomněla, že jsem jí v dopisech psala, že jsem jí odpustila. Udělalo se mi z ní zle.
Nemůžu, pro mě matka neexistuje
Po půl hodině mi řekla, ať se nad tím zamyslím a odešla. Můj manžel a dokonce i táta nechávají na mě, jak se rozhodnu. Je to moje máma, vím, ale já prostě nemůžu. Denně mi od ní chodí na mobil (napsala jsem jí číslo kdysi v dopisech), jak se k tomu postavím a jak to udělám. Ona si vážně myslí, že teď budu milující dcera, která jí poslouží do konce života. Nebudu.
Možná mě za to někdo odsoudí, ale pro mě je to po těch letech úplně cizí člověk. Když chci dostávat, musím také dát a ona mi dala jen spoustu probrečených nocí a prázdnotu. Když bude nejhůř, pomůžu jí sehnat nějaké zařízení, kde bude moct dožít, ale já se o ni starat nebudu. Moje matka nebyla a není maminka, pro kterou by to člověk rád udělal.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady od čtenářky
Může to být I obracene,že třeba syn okrade vl.matku.a to se nikdy nedá odpustit.
Paní Eliško, plně stojím za vaším rozhodnutím. Vůbec si nic nevyčítejte. Vaší matkou je již pouze jen z titulu, že vás porodila, ale tím, že vás opustila a 25 let jste jí byla šuma fuk, nemá právo po vás požadovat jakoukoliv pomoc, natož soucit. Je to pro vás prakticky cizí člověk. Nenechte se rozhodit a pošlete tu drzou osobu do patřičných míst. Držím vám pěstičky a přeji hodně štěstí.