Foto: Soukromý archiv (se souhlasem), Miroslav Dvořák a Dana Morávková na snímku k divadelní hře
V Ordinaci v růžové zahradě byl nemilosrdným lichvářem, v Ulici despotickým otcem, ze kterého mrazilo. Herec Miroslav Dvořák (50) ale v rozhovoru pro In-Lifestyle.cz odhaluje, že ve skutečnosti je úplně jiný než jeho seriálové postavy.
Jeho seriálové postavy dokážou vyvolat strach i vztek, přesto je Miroslav Dvořák v civilu klidný, empatický a tvořivý muž. O rozdílech mezi rolí a realitou, o umění i životních hodnotách otevřeně promluvil v našem rozhovoru.
Miroslav Dvořák mezi kamerou a skutečností
Miroslav Dvořák má dnes pověst herce, kterému televizní obrazovka přisoudila roli „toho zlého“. V seriálech Ordinace v růžové zahradě 2 a Ulice ztělesnil muže, kteří budí strach, odpor nebo napětí. Paradoxem je, že právě tyto postavy vznikly nenápadně. Role lichváře v Ordinaci měla být původně jen epizodní. Scénáristé ale postupně přidávali, příběh přituhoval a mediální obraz nemilosrdného padoucha byl čím dál tím horší. V seriálu Ulice ho diváci poznali jako despotického, autoritativního otce, který nejde pro ránu daleko.
„Před kamerou jsem byl pokaždé za padoucha. Mě to nevadí, i když média můj obraz toho hajzla ještě znásobila,“ se smíchem říká Miroslav Dvořák.
Milostný život Saši Rašilova: Od manželky utekl k milence, ta ho po roce opustila
Na divadle je jeho herecký rejstřík mnohem pestřejší. Zatímco kamera si ho žádá jako záporáka, jeviště mu umožňuje pracovat s jemnějšími emocemi, humorem i lidskou křehkostí. I proto divadlo vnímá jako prostor svobody, kde není svázaný jedním typem role. Možná právě tento kontrast mu umožňuje, aby i záporné seriálové charaktery působily tak plasticky a uvěřitelně. Nehraje je jako karikatury, ale jako lidi se svými motivacemi, slabostmi a vnitřními rozpory.
Ticho, hlas a emoce
Během našeho rozhovoru je rozdíl mezi hercem a jeho seriálovými rolemi okamžitě patrný. Miroslav Dvořák mluví klidně a vlídně. Jeho charismatický hlas je snadno zapamatovatelný. Možná i proto se dlouhodobě věnuje pedagogické práci. Na HAMU a Pražské konzervatoři vyučuje jevištní řeč, zároveň se věnuje výuce rétoriky a práci s hlasem v agentuře AHA, na VOŠ Michael a v rámci hereckých kurzů KurzyHerectví.cz.
O svých studentech mluví s obdivem, v superlativech a zdůrazňuje jejich talent i otevřenost. Sám sebe označuje za bohéma – ale jen částečně. „Bohém asi jsem, nebo se tak nechávám vnímat. Pravda ale je, že jsem spíš introvert,“ prozrazuje na sebe Miroslav Dvořák. „Mám rád ticho a svůj prostor,“ dodává ještě.
Svůj prostor a tak trochu svůj svět nachází nejen v hudbě, ale i ve výtvarné tvorbě. Svého času se Miroslav Dvořák věnoval zpěvu opery a operety. Hudebně-dramatický přístup k emocím mu zůstal dodnes. Když se herecké role nahromadí a emoce potřebují jiný výstup, přichází na řadu malování. Jeho olejomalby jsou plastické, strukturální, vznikají pomocí špachtle, houbičky, někdy i rukou. „Ruce mám od barvy dost často. Olejové barvy dolů moc dobře nejdou, ale i tak štětec používám málokdy,“ se smíchem popisuje nástrahy své výtvarné činnosti. Podle svých slov se do obrazů snaží přenášet pocity a vnitřní stavy, které se slovy popisují jen velmi obtížně. Během covidu začal své obrazy prodávat a jak se ukázalo, zájem o ně je.
Navzdory temným rolím, které ho proslavily, působí Miroslav Dvořák v rozhovoru uvolněně, s lehkým, suchým humorem, o němž sám tvrdí, že je „blbej“. Směje se, atmosféra je přátelská, skoro důvěrná – jako byste mluvili s někým, koho už dlouho znáte. A právě v tom spočívá největší kontrast jeho profesního života. Zatímco na obrazovce ztělesňuje strach a autoritu, ve skutečnosti je mužem klidu, hlasu a tichých emocí, který si v dětství představoval, že je Rumburak.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
