Foto: Freepik, žena vykládající karty - kartářka, ilustrační foto
Budoucnost je pro všechny zahalená tajemstvím. Budoucnost si hlavně tvoří každý sám. Maminka paní Ireny zašla jednou ke kartářce a od té doby k ní chodí pravidelně. Kartářka od ní inkasuje tisíce a ještě ji štve proti dceři.
Paní Irena napsala do redakce In-Lifestyle, aby se svěřila se svým trápením. Má doslova nervy na pochodu ze své třiapadesátileté maminky. „Ve svém věku by mohla mít rozum. Mohla, ale nemá. Utrácí tisíce za kartářku,“ napsala nám paní Irena.
Kartářka, kartář, kartáři
Chtěli byste nahlédnout do budoucnosti? Zajímá vás, kdy vás partner konečně požádá o ruku? Chcete vědět, jestli se vám letos konečně podaří zlepšit vaši finanční situaci? Křišťálová koule bohužel neexistuje. Existují ale věštci, numerologové a také kartáři.
Taková kartářka, která skutečně ovládá čtení z karet, vám budoucnost neprozradí, ale navede vás na některé cestičky, které vás k vašemu osudu dovedou. Když narazíte na někoho, kdo vykládá karty tak, že vám řekne jen to, co chcete slyšet, takzvaně to smrdí. Přesně na takovou kartářku narazila maminka paní Ireny.
„Pan František se svěřil, jak ho děti zklamaly,“ píše pečovatelka Gábina. Jeho byt prodaly a daly ho do domova důchodců
Máma si nechala věštit z karet
Moje máma by ve svém věku už mohla mít rozum, ale v poslední době se chová jako dítě. Propadla radám jedné kartářky. Kdyby k ní zašla jednou, dejme tomu, ale ona k ní v poslední době chodí každý týden.
„Irenko, ta kartářka ví snad všechno. Mou minulost probrala, všechno uhádla a kdybys věděla, co mi předpověděla. Karty mi jsou nakloněné. Taky bys k ní měla zajít,“ líčila mi mamka před půl rokem své dojmy ze své první návštěvy kartářky.
Myslela jsem si svoje, ale radost jsem jí nekazila. Jediné, co jsem jí řekla, ať si dává pozor a zas až tak moc jí nevěří. „Ty tomu nerozumíš, tak mi do toho nemluv. Ona mi to ta kartářka říkala, že to bude má rodina shazovat,“ řekla mi a mně se před obličejem rozsvítila varovná kontrolka.

Kartářka si z mámy udělala kasičku
Máma si po první návštěvě dala měsíc pokoj a pak se k té kartářce vypravila znovu a po týdnu zase. „Vážně je skvělá. Za týden tam půjdu znovu, musím si od ní nechat naplánovat, co mám dělat, abych se zbavila toho divného pocitu,“ hlásila mi, když jsem k ní přišla na kafe. „Mami, nepřeháníš to trochu? Kolik tě vůbec stojí ty výklady karet? Nemyslím si, že bys tam měla chodit tak často,“ snažila jsem se mamce otevřít oči.
„Jsou to snad moje peníze a patnáct stovek zase není tak moc za to, že vím, čemu se mám vyvarovat a vím, co mě čeká,“ vyjela na mě a já se neudržela a vyjela jsem taky. „A co tě teda čeká? Co ti předpověděla?“
„Karty ukázaly, že se brzy pohádám s dcerou a vidíš, je to tady,“ odpověděla mi po chvíli a měla pocit, že mě dostala. Musím uznat, že ta kartářka je dobrá. Sice je to podle mého podvodnice, ale hloupá evidentně není. Mámu si omotala kolem prstu. Ta k ní chodí teď už každý týden a každý týden jí tam nechává patnáct set. Máma nějaké úspory má, ale radši bych viděla, kdyby je utrácela za smysluplnější věci, než za kecy nějaké šarlatánské podfukářky.
Jak mám mámě otevřít oči?
Ráda si nechám poradit, protože mě už všechny nápady došly. Vždy, když s mámou začnu mluvit o té kartářce, vyletí jako čert z krabičky. Prý jí nepřeju štěstí. Jsem prý negativní fluidum a mám černou auru. Je mi to líto, že moje vlastní máma vnímá moji starost o ni, jako že jí chci ubližovat. Vždyť to myslím dobře.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z e-mailu od čtenářky