Foto: Freepik, pes na zahradě, ilustrační foto
Množení psů a koček za účelem rychlého zisku je nechutný obchod s nebohými zvířaty. V posledních letech se hodně apeluje na to, aby lidé nekupovali zvířata od pochybných chovatelů, protože by tím tyto množírny podporovali.
Čtenářka magazínu In-Lifestyle nám napsala e-mail, ve kterém nám o jedné chystané množírně napsala. Situace je o to horší, že množit zvířata pro peníze chtěla její sestra. Vzhledem k citlivosti obsahu e-mailu redakce jména změnila.
Množírny
Množírny psů jsou místa, kde jsou psi drženi jen pro zisk: fenky vyčerpané neustálým množením, chov v otřesných podmínkách, nemoci štěňat, je to týrání zvířat. Za lákavými fotografiemi štěňátek a nižší cenou se skrývají zničené životy a dlouhodobé následky. Každý nákup z množírny podporuje krutost, která by neměla existovat.
Sestra se zbláznila
Když jsem po delší době navštívila sestru, měla její fenka Dory akorát štěňata. Má malého jorkšíra a ty štěňátka, co vám budu povídat, nic roztomilejšího jsem snad neviděla. „Ty jsou co? Když mi utekla, myslela jsem, že mě trefí, ale už mám pro všechny zájemce, příští týden už půjdou z domu. To bys nevěřila, kolik to hodí,“ říkala mi sestra, jakoby nic. „Ale vždyť jsou ještě malinký, ne? Dory byla skoro jednou taková, když sis ji přivezla,“ namítla jsem. „ Líp se prodaj. Víš jak, nevím přesně, co z nich bude. Buď to je s tím sousedovic jorkšírem, anebo to může bejt i toho jezevčíka od naproti,“ reagovala sestra a já zpozorněla.
„Zimní dovolená se sestrou byla horor,“ stěžuje si Eliška. Vzali ji s sebou, jen aby hlídala synovce
Když pak ještě dodala, že už je musí dát pryč, protože všude lezou a čůrají, přeběhl mi mráz po zádech. „Já si objednala klec, ale to už budou pryč, až přijde, ale to nevadí, bude na ty další,“ dodala ještě a ve mně se začala vařit krev. „Jaký příště? Heleno, copak ty plánuješ další štěňata?“ ptala jsem se nevěřícně. „No jasný, hned jak bude hárat. Jen by jich mohla mít víc. Čtyři to není zrovna moc. Jorkšíři prý mívají jedno až pět štěňat, i víc, ale to výjimečně. No Dorinko, budeš jich mít příště víc, že jo, holka moje,“ dořekla Helena, když drbala Dorinku na hlavě.
Strašná hádka na téma množírny
„Heleno, copak tu chceš mít množírnu?“ ptala jsem se zděšeně a nechápavě. „Ne, množírnu ne, jak tě to napadlo? Žádnej černej velkochov. Jen Dorinku si občas připustím a asi si nechám tuhle fenečku, no a koukala jsem do inzerce, ještě tam je jedna fenka na prodej, ale víc ne. Přece nebudu jako ty hnusný množírny, co tu a tam ukazujou v televizi,“ slyšela jsem od své sestry. „Víš jak, stačí říct, že papíry nemaj, že maj třeba ouško jinak, než má bejt, ukážeš nějakou fotku, že to je tatínek a je to. Lidi ti utrhnou ruce, když jim štěně takovýhle štěně necháš jen za třináct tisíc,“ pokračovala Helena.
„Tak fajn, tak teď mě dobře poslouchej. Jsme sestry a mám tě ráda, ale jak tě tak poslouchám, je mi z tebe zle. Jestli zjistím, že chováš psy na kšeft, bude zle. Klidně ti sem pošlu veterinu a koho bude potřeba. Ty mě znáš, víš, že jsem toho schopná. A ne, nezávidím ti ty peníze, jen ti prostě tohle nedovolím,“ vmetla jsem ségře bez obalu do tváře.
Vzápětí jsem si vyslechla, že mi do toho nic není, že já se o ty psy nestarám, tak ať táhnu. Myslím, že nás slyšeli i sousedi, jak jsme po sobě štěkali. Ti bafínci by se od nás mohli učit. Nakonec ale uznala, že to je asi blbost.
Od mé poslední návštěvy uběhly tři měsíce. S Helenou jsem se od té doby potkala dvakrát u našich. O štěňatech nemluvila, se mnou se bavila normálně a dokonce mámě říkala, že nechala Dorinku vykastrovat. Tak snad se z jejího baráku nestala množírna. Asi se k ní ale pro jistotu brzy neohlášeně pozvu na kafe.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z e-mailu od čtenářky
