„Nevěra mého manžela pro mě byla osvobozením,“ píše paní Tereza. Po rozvodu opět našla štěstí

„Nikdy bych nevěřila, že se to může stát i mně,“ začíná text, který nám do redakce poslala paní Tereza. Paní Tereze se po deseti letech rozpadlo manželství a jak sama popisuje, nejhorší na tom bylo to, že si ničeho předem nevšimla. „Vždyť jsme měli tak hezké manželství…“ 

Naší čtenářce se během jednoho okamžiku manželství sesypalo jako domeček z karet. Byl to obrovský šok. Když ale přešla bolest z křivdy, pochopila, že sama šťastná také nebyla. Jména jsme na přání autorky změnili.

Vždyť jsme měli tak hezké manželství…

Byli jsme manželé deset let a měli jsme dvě děti. Rodinka značka ideál. Alespoň tak jsme působili a já si tehdy v manželství přišla spokojená. Tu a tam se mráček ukázal, ale nic, co by znamenalo nějaké velké hádky.

Během deseti let jsem nabrala skoro dvacet kilo a manželovi taky vyrostl pupíček, ale říkali jsme si, že to ke spokojenému manželství patří. Byla jsem i hodně unavená. Děti, manžel, domácnost, práce, byla jsem často vyčerpaná. Večery jsme trávili buď u filmu, nebo každý na telefonu, ale nehádali jsme se, nekřičeli jsme. Takže taková klasika. Co by člověk po deseti letech taky čekal, že jo?

„Náhodné setkání s manželem na gynekologii mi otevřelo oči,“ tvrdí paní Radka. Roky jí byl nevěrný

Manžel se začal měnit

Roman se ale začal měnit. V práci trávil čím dál víc času. Domů evidentně nespěchal a na telefonu byl víc, než dřív. S dětmi si nehrál, se starší dcerou najednou nepsal úkoly, kapající kohoutek v koupelně asi ani neviděl. Asi jsem něco tušila, ale pořád jsem si říkala, tohle se nás přeci netýká.

Až jednou večer mi přišel e-mail. Když jsem ho otevřela, všechno do sebe najednou zapadlo. Psala mi milenka mého muže. Jako bonus mi poslala části jejich konverzace, popsala dokonce i pá společných fotek. Když jsem se otočila na mého muže, udělalo se mi normálně zle. Včera se se mnou miloval, přitom dnes podle zpráv, co mi ta dotyčná poslala, své milence psal, jak je po týdnu nadrženej a jak se těší, až zase budou spolu.

Rozvod mě vlastně osvobodil

Následující dny jsem měla v mlze. Byla jsem vzteklá, smutná, ponížená.

A přece jsem zjistila, že bolest může mít různou podobu. Někdy to byl pláč, který mě probudil uprostřed noci. Jindy to byl tichý vztek, který mě hnal dopředu, abych si zachovala zbytek sebeúcty. A mezi tím vším byl zmatek a otázky proč se stalo to, co se stát nemělo, a co bude dál.

Během pár dní jsem si našla s dětmi podnájem. Kauci a zařízení mi zaplatil manžel. Neviděla jsem v tom žehlení vlastní viny, prostě jsme se tak dohodli. Bez zášti, v klidu. Rozvod byl vlastně taky v klidu. Děti máme ve střídavé péči. Neprotestovala jsem. Bydlíme o dvě ulice od sebe a děti tátu milují.

Je to půl roku, co jsme se rozvedli. S milenkou se manžel , tedy exmanžel rozešel. Neodpustil jí, že mi poslala ten e-mail. Už má ale novou známost a já se také s někým vídám. Dokonce jsem za toho půl roku sundala dvacet kilo. Najednou jsem sama sebou. Když jsou děti u táty, zajdu si po práci zacvičit, projít se. Zpětně si uvědomuju, že jsme sice měli normální manželství, bez větších problémů, bez hádek, ale prázdné. Ne, nevrátila bych to zpátky a pořád mě mrzí, že jsem se vše musela dozvědět tak, jak jsem se to dozvěděla, ale je mi vlastně líp.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.