Případ „točvolanta“ Macinky otevírá nebezpečnou otázku: Kdy se nátlak mění ve vydírání

Co už je a co ještě není vydírání, je otázka, kterou člověk vnímá individuálně. Podmiňovat dosažení svého tím, že zazní: „Když uděláš tohle, já neudělám tamto,“ je přinejmenším nerozumné. Své o tom vědí i ministři, nebo minimálně jeden.

Redakci In-Lifestyle zajímalo, co si přesně vybavit pod pojmem vydírání. Jak jsme zjistili, na sociálních sítích je teď slovíčko vydírání skloňované ve všech pádech.

Vydírání, nebo jen tvrdé vyjednávání?

Slovo vydírání má v politickém slovníku zvláštní schopnost měnit význam podle toho, kdo ho vyslovuje – a hlavně, koho se zrovna týká. Například prezident Petr Pavel označil některé výroky za pokus o vydírání. Jejich autor Petr Macinka to však odmítá a trvá na tom, že šlo o vyjednávání a snahu se dohodnout.

Jenže právě tady se začíná lámat význam slov. Výroky typu:

„Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je o kompromisech, chce-li mít na něco vliv. Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis…“
nebo

„Pokud neudělá nic, anebo alespoň nepřistoupí na nějaké jednání ve věci Turek na MŽP, důsledky ho velice překvapí (a nejen jeho).“
už nejsou jen pozvánkou k dialogu. Obsahují časový tlak, naznačené následky a jasný signál moci.

Vyjednávání předpokládá svobodnou volbu obou stran. Ve chvíli, kdy se jedna z nich ocitá v situaci „buď všechno, nebo nic“, přestává jít o kompromis a začíná jít o nátlak – byť zabalený do politicky přijatelných slov.

Kdo komu psal – a kdo si protiřečil

Když zůstaneme u tohoto konkrétního případu, otázku vydírání nebo vyjednávání můžeme trochu rozvinout. Ve vysvětlování vyjednávání se totiž může ukázat, že vše tak průhledné není. Níže jsme za redakci In-Lifestyle probrali hlavní témata diskuzí na sociálních stránkách v souvislosti s možným vydíráním.

Petr Macinka například na tiskové konferenci opakovaně tvrdil, že problematickou SMS zprávu neposílal prezidentovi přímo, ale jeho poradci, protože na prezidenta nemá telefonní číslo. Tento detail měl zřejmě rozptýlit spekulace o přímém nátlaku na hlavu státu.

Zároveň však během téže tiskové konference několikrát uvedl, že ho prezident o nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí informoval prostřednictvím SMS zprávy. Jinými slovy: prezident mu psát mohl, on prezidentovi nikoli. Komunikace tak byla zároveň přímá i nepřímá – podle toho, jak se to zrovna hodilo do argumentace.

Nejde přitom o technický detail, ale o důvěryhodnost celého příběhu. Pokud má veřejnost přijmout vysvětlení a udělat si jasný obrázek o vydírání nebo o vyjednávání, měla by slyšet konzistentní verzi událostí. Ta se však během vystoupení rozpadala.

Alkohol, děti a selektivní paměť

Zvláštní moment nastal ve chvíli, kdy byl Petr Macinka dotázán, zda může vyvrátit spekulace šířící se na sociálních sítích, podle nichž mohl být při psaní SMS prezidentovi pod vlivem alkoholu. Odpověď byla stručná:
„Pane kolego, já mám dvě malé děti.“

Argument, který měl zřejmě uzavřít téma jako nevhodné, však sám o sobě nic nevysvětluje. O to víc v kontextu minulosti. Před dvěma lety měl Petr Macinka rovněž dvě malé děti – a přesto mu to nebránilo v tom, aby veřejně vystupoval ve stavu, který byl přinejmenším diskutabilní, a aby jednu političku veřejně označil vulgárním výrazem, který by sotva obstál i v hospodské debatě, natož ve veřejném prostoru.

Paměť internetu je dlouhá a veřejnost si podobné výroky pamatuje déle, než by si někteří politici přáli.

Slova, která zůstávají

Sám Petr Macinka k celé věci dodal už jen to, že SMS psal s vědomím, že může být zveřejněna. I to je důležitý detail. Pokud autor počítal s tím, že se jeho slova dostanou na veřejnost, pak nešlo o nešťastně formulovanou soukromou zprávu, ale o vědomý politický signál.

A právě tady se celý příběh uzavírá. Ono v tomto případě veřejnost neřeší jen to, jestli konkrétní výroky naplňují zákonnou definici vydírání. Jde o to, jaký styl politické komunikace považujeme za přijatelný. Zda má být normou naznačovat „důsledky“, odpočítávat čas a balit nátlak do slov o dohodě.

Protože slova v politice nejsou nikdy jen slova. Jsou to nástroje. A záleží jen na tom, jak — a proti komu — jsou použita.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady pro informace sociální sítě a TK ministra zahraničí Petra Macinky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.