„Vyhodili mě z práce. Myslela jsem, že mě zachrání podpora,“ přiznává paní Alena. Zjistila však, že nemá nárok

Ztráta zaměstnání s člověkem vždy zamává, zvlášť když je vám už kolem padesáti. Do redakce magazínu In-Lifestyle napsala čtenářka, která navíc zjistila, že realita podpory v nezaměstnanosti funguje jinak, než si představovala.

Do naší redakce dorazil e-mail od paní Aleny. Po letech poctivé práce přišla o zaměstnání a poprvé v životě musela řešit podporu v nezaměstnanosti. Poprvé v životě se také dozvěděla, jak je systém vyplácení podpory vlastně nastavený. Zjistila, že je to úplně jinak, než si naivně myslela.

Nebála jsem se. Měla jsem přeci odstupné

Je mi 49 let a nikdy jsem nebyla bez práce. Než se mi skoro ve třiceti narodila dcera, pracovala jsem jako servírka v baru a po mateřské jsem nastoupila do fabriky na ranní směnu. Když vedení oznámilo automatizaci haly a konec mé pozice, vzala jsem to sportovně. Dostala jsem výpověď a tříměsíční odstupné.

V hlavě jsem si opakovala, že je to v pohodě. Mám přeci odstupné. K tomu dostanu podporu a než něco najdu, ještě ušetřím. Taky si klepete na čelo? Vím, byla to blbina, takhle si to malovat, ale já jsem nikdy na úřadu práce nebyla. Nevěděla jsem, jak to tam chodí, jak je to nastavené.

Na Úřad práce jsem se zaregistrovala hned po podepsání výpovědi.

Máte odstupné, podpora v nezaměstnanosti teď nebude

Podporu mi přiznali. Splnila jsem všechny podmínky. Úřednice mi zběžně řekla, že na podporu v nezaměstnanosti budu mít nárok a že výši podpory dostanu poštou. Znovu jsem si v tu chvíli říkala, že nebude tak zle. „A kdy že mi přijde ta podpora?“ zeptala jsem se té úřednice, která se tvářila, že ji práce fakt nebaví. „No za tři měsíce a něco, máte přece odstupné,“ řekla mi a podívala se na mě skrz upatlané brýle, jako bych byla totálně blbá, když tohle nevím.

Stála jsem tam, jak svatá dala a nevěděla komu a nechápala. „To jako když mám odstupné, tak nedostanu podporu v nezaměstnanosti?“ zeptala jsem se. Ta slepice za přepážkou protočila očima a pronesla: „No dostanete, vždyť jsem vám to už řekla, ale dostala jste odstupné za tři měsíce, tak podpora se bude vyplácet až po těch třech měsících.“

Bum, tak s tímhle jsem tedy nepočítala. Já naivka jsem si říkala, že odstupné je od zaměstnavatele takové promiň, že jsme tě vyhodili, tohle máš, aby to tak nebolelo. Mě vůbec nenapadlo, že se kvůli tomu odloží vyplácení podpory.

Jak jsem se nebála, tak po tomhle strach přišel

Když jsem přišla domů, došlo mi to. Tak prd, že budu mít odstupný a k tomu podporu. Prd že ušetřím. Vždyť já budu mít podporu něco kolem patnácti tisíc. Navíc jenom dva měsíce, pak ještě míň. Najednou jsem se začala bát a po tváři mi tekly slzy. Co když mi bude trvat najít si práci dýl jak tři měsíce? jak potom vyjdu s patnácti tisíci? Co když mě nikde nebudou chtít? O padesátku už nikde moc nestojí.

Jsem na pracáku třetí měsíc. Životopis jsem poslala snad na třicet míst. Většinou bez odezvy, nebo klasické: „Ozveme se.“ Nepřijdu si stará. Teda nepřišla jsem si stará, dokud jsem nehledala práci. Teď si připadám, že už jsem odepsaná. Ale nevzdávám se. Nevzdávám se, protože z podpory v nezaměstnanosti bych vážně nevyžila.

Zdroj: Autorský text, podklady z e-mailu od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.