Foto: NextFoto, Ondřej Hejma na otevření Gurmánského paláce Julius Meinl
Rockový veterán se nebojí vyjádřit nahlas i ostřejší názor. Zatímco na pódiu chce mít od politiky klid, mimo něj se jí rozhodně nevyhýbá.
Když se známý hudebník pustí do komentování veřejného dění, rozhodně to nezůstane bez nějakých reakcí. V naší redakci In-Lifestyle.cz jsme si všimli, že tentokrát reakce na Ondřeje Hejmu nabraly opravdu výrazné obrátky. A ne, nešlo přitom o novou desku ani návrat na koncertní pódia, ale o jeho otevřenost vůči politickým tématům, která část fanoušků přijala s nadšením a část s velkou nelibostí. A i on sám se k tématu vyjádřil.
Rocker si servítky nebere
Ondřej Hejma, frontman kapely Žlutý pes, figuruje na scéně už bezmála půl století a za tu dobu si vybudoval pověst muže, co říká věci naplno. Kapela se po 48 letech vrátila k původní sestavě, což samo o sobě vyvolalo nostalgii. Jenže Hejma dneska přitahuje pozornost i jinak než hudbou.
Sám si uvědomuje, že vstupovat jako umělec do politických debat je risk. Reakce bývají ostré, někdy až nenávistné. „Lidé ztratili záklopku, co se týče sprostoty. Dnes je každý Putinův agent, nácek, fašista. A to je špatně, protože to jsou vážné věci – fašismus, komunismus. A není dobré brát si to do úst nadarmo,“ řekl v Party show.
Když fakta kazí narativ: VZP vybrala od Ukrajinců miliardy navíc, přesto strašení pokračuje
Hejma se netají ani svými sympatiemi k některým politikům. Nemá problém přiznat, že souzní s názory amerického prezidenta, který sám budí silné emoce a kontroverze ho provázejí pomalu na každém kroku. Zároveň ale umělec uklidňuje příznivce kapely, že koncerty mají zůstat bez politických projevů. Do hudby to podle něj nepatří a my souhlasíme.
Jak rychle dáváme nálepky
To, na co Hejma narážel, je dnes všudypřítomné – nálepkování. Stačí jeden výrok, jedna věta vytržená z rozhovoru – a člověk je rázem zařazen. Do škatulky. Do tábora. Na „správnou“ nebo „špatnou“ stranu. Sociální sítě fungují jako zrychlený soud, kde se nerozhoduje po dlouhém zvažování, ale během několika vteřin.
Z umělce (ale i obyčejných lidí) se tak snadno stane „ten proruský“, „ten progresivní“, „ten zpátečnický“ nebo naopak „ten odvážný“. Málokdo už řeší širší kontext, dlouhodobé postoje nebo fakt, že člověk může mít na jednu věc jasný názor a v jiné oblasti smýšlet úplně jinak. Nálepka je zkrátka jednodušší než složitost. Jenomže pak může být obtížné z takové škatulky vystoupit.
Hejma je příkladem toho, jak může otevřenost působit jako magnet i jako rozbuška. Někteří fanoušci mu tleskají za odvahu říct, co si myslí. Jiní mu dávají najevo zklamání a tvrdí, že si „má hledět muziky“. Veřejný obraz umělce se tak stává mnohovrstevnatým. Není to jen autor hitů, ale i občan se svými postoji.
Mezi svobodou slova a očekáváním publika
Celá situace kolem Hejmy ukazuje vlastně i širší problém dnešní doby. Svoboda projevu je hodnotou, kterou většina společnosti hájí. Zároveň ale očekáváme, že veřejně známé osobnosti budou mluvit „správně“. Jakmile se odchýlí od názorového proudu části publika, přichází kritika.
Každý výrok má své následky. A někteří si skutečně raději rozmyslí, jestli se svým názorem půjdou ven, protože je to jako dobrovolně vykročit na pranýř. V případě Ondřeje Hejmy je ale jasné jedno: mlčet nehodlá. Na pódiu chce rozdávat hudbu a energii, mimo něj komentovat svět po svém. A fanoušci si musí sami rozhodnout, zda dokážou oddělit písně, které mají rádi, od názorů jejich autora.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů YouTube Praha TV