Foto: Packa / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, dům, ilustrační foto
Do naší redakce napsala paní Jitka. Svěřila se s tím, že svojí sestře nabídla pomocnou ruku a střechu nad hlavou, když potřebovala a ona se jí za to odměnila tím, že jí svedla manžela. Paní Jitka lituje, že se na sestru nevykašlala.
Rodinné vztahy mnohdy nejsou ideální, ale když na to přijde, všichni drží pohromadě a vzájemně se snaží si pomoct. To je případ i paní Jitky. Když se sestra ocitla v maléru, pomohla jí. No, a teď toho lituje. Jména jsme v redakci změnili.
Sestry každá jiná
Paní Jitka a její sestra Ilona byly od malička každá jiná. Jitka se dobře učila, doma pomáhala, měla brigádu a po škole si hned našla práci. Ilona byla samá poznámka, doma nedělala nic a ještě byla na všechny drzá. Když se paní Jitka před pěti lety vdávala, její sestra se na svatbě opila a udělala ostudu. Od té doby se moc nevídaly. Pak se oběma sestrám krátce po sobě narodilo dítě a vypadalo to, že se konečně usadila i Ilona. Bohužel, jen vypadalo.
Pomohla jsem. Sestry si mají pomáhat
Když k nám jednou v noci přišla Ilona s malou Vaneskou, že ji ten její, v pořadí už asi třetí chlap, vyhodil z bytu a že nemá kam jít, bylo mi jí líto. Na nic jsem se neptala a uložila jsem je u nás doma v pokoji pro hosty.
„Kvůli vánočním dárkům pro děti se s manželem strašně hádáme,“ píše paní Lucie. Sama si nejvíce přeje klid
Druhý den mi u snídaně vyprávěla, jak ji její přítel zmlátil. Se smíchem ale dodala, že ona mu taky hezkých pár ran nandala. Už se k němu nechtěla vrátit. „Ty Jitko, můžeme tady s Vanes chvíli zůstat, než si najdu něco svýho? Nějaký prachy mám, tak si jistě brzy seženu byt,“ řekla mi, jakoby se nechumelilo. Chtěla jsem odmítnout, ale když jsem viděla tříletou Vanesku, jak si hraje s mojí dcerou, neměla jsem srdce je vyhodit.
Manželovi, když jsem mu to večer řekla, se to moc nelíbilo, ale sám pak uznal, že to bude, hlavně proto dítě, nejlepší.
… a teď toho lituji
Ilona se u nás celkem zabydlela. Byla u nás už skoro tři měsíce a přišlo mi, že jí to vyhovuje. Nic jsme po ní nechtěli. Já vařila, prala, žehlila, uklízela a Ilona visela pořád jen na telefonu. Údajně hledala byt a práci.
A pak se to stalo. Byla sobota. Manžel byl nemocný a Ilona se měla jít podívat na byt, tak jsem vzala holky a jela s nimi do zoo. Když jsem s holkama byla skoro už u zoo, Vaneska se mi poblinkala v autě. Vrátila jsem se tedy s holkama domů.
Otevřela jsem dveře a jen co jsem nakoukla do obývacího pokoje, viděla jsem, jak Ilona nahá rajtuje na mém manželovi. Chtěla jsem začít řvát, ale místo toho jsem vycouvala ze dveří a holky nahnala do auta. Během vteřiny mi na okno auta bouchal manžel. „Jitko, tohle jsem nechtěl. Nevím pořádně ani jak k tomu došlo, odpusť mi to,“ slyšela jsem za sebou, když jsem odjížděla.
Nevím, jestli to naše manželství ustojí
Domů jsem se s holkama vrátila až k večeru. Manžel mi přišel otevřít. „Nemluv na mě prosím a pohlídej holky,“ řekla jsem mu a hned zamířila do pokoje Ilony. Ležela na posteli a čuměla do mobilu. „Zítra se sbal a vypadni. Pomohla jsem ti dost. Pokud vážně nemáš kam jít, můžeš tady Vanesku nechat, než si něco seženeš, ale tebe tady už nechci. Nikdy.“ řekla jsem jí a sama sobě jsem se divila, jak klidně jsem to řekla.
Druhý den Ilona i s Vaneskou odešla. Je to půl roku. Vím, že to dala dohromady zpátky s tátou Vanesky. Občas se s nimi potkám ve městě. Vypadá celkem spokojeně a vždy mě zdraví, nebo na mě mává. Já zatím ale nemám žaludek na to se s ní bavit.
S manželem se to snažíme překonat, hlavně kvůli naší dceři. Snaží se, ale důvěra je prostě pryč. Vždy, když si řeknu, že lituji, že jsem sestře pomohla, napadne mě také, že kdyby on nechtěl, ona by ho nesvedla.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě podkladů od čtenářky
