Češi diskutují o existenci „kultu Petra Pavla“: Mnozí tvrdí, že se tak zdá jen díky kontrastu se Zemanem

Někdo mluví o přehnaném obdivu, jiný o přirozené úlevě. Když se společnost nadechne po náročném období, bývá to obvykle vidět víc.

Debata o hlavě státu se už dávno netýká jenom konkrétních kroků v politice, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli. Stává se z ní totiž zrcadlo dojmů a pocitů celé společnosti. Po sérii demonstrací, které zaplnily velká náměstí i menší města, se začalo mluvit o tom, že sympatie k prezidentovi možná přerůstají v cosi jako „kult“. Pro jedny přehnané nadšení, pro druhé přirozená reakce na předchozí roky.

Úleva po ne úplně fajnové době

Český vztah k prezidentům bývá různorodý. Už od dob Tomáš G. Masaryk byla hlava státu vnímána téměř jako morální autorita nad rámec běžné politiky. Symbolika Pražského hradu, slavnostní ceremoniály i historická zkušenost udělaly z této funkce něco víc než jen ústavní roli. Po 10 letech prezidentství Miloš Zeman přišla změna stylu. Kritici mluvili o ostudě a vulgaritě, příznivci naopak o autenticitě. Každopádně laťka očekávání se posunula. Když dnes někdo tvrdí, že obdiv k Petru Pavlovi je přehnaný, část společnosti odpovídá: možná je to jen kontrast.

Pavel, bývalý armádní generál a předseda Vojenského výboru NATO, působí klidně, mluví věcně a snaží se držet kurz. Ne vždy uspěje a nevyhne se kritice, například za to, že uvěřil politickým slibům, které se ukázaly jako problematické. Přesto mnozí oceňují, že reprezentuje zemi bez skandálních výroků a otevřených konfliktů se spojenci.

Eva Pavlová pod drobnohledem veřejnosti: Češi diskutují o jejím stylu reprezentace a vysokých nákladech

Pro část veřejnosti je Pavel symbolem stability a západní orientace. Jiní mu vyčítají minulost nebo přílišnou opatrnost, případně že sebou nechá manipulovat. A pak jsou tu ti, kteří varují před „kultem osobnosti“. Jenže kult obvykle buduje ten, kdo o něj stojí. Pavel naopak několikrát naznačil, že o druhé funkční období ani nestojí za každou cenu. Možná si do něj někteří promítají víc nadějí, než je zdrávo. Ale hledat v nejisté době pevný bod není slabost. Je to lidské.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Petr Pavel (@prezident_pavel)

Demonstrace jako ventil i riziko

Masové akce typu proběhnuvších demonstrací připomínají, že veřejný prostor není jen o volbách jednou za čtyři roky. Taková shromáždění mohou být důležitým ventilem pocitů. Umožňují lidem dát najevo nespokojenost, sdílet obavy a cítit sounáležitost. V historii právě občanské protesty často vedly ke změnám. Připomeňme třeba slavný listopad 1989 nebo velké protivládní pochody v jiných evropských zemích.

Zároveň je ale potřeba říct, že dav je citlivý organismus. Stačí jiskra a pokojné shromáždění se může lusknutím prstu proměnit ve střet s policií. Stačí provokace, špatná organizace nebo frustrace, která přeroste únosnou mez. Demonstrace jsou silným nástrojem, ale i odpovědností. Někdy přinesou konkrétní výsledek, třeba tlak na politiky, změnu zákona, odstoupení konkrétní osoby. Jindy jsou spíš symbolem. Ukazují, že společnost nerezignovala. A i to má svou hodnotu. Otázka nezní jen, zda jsou „pro“ nebo „proti“ někomu, ale zda kultivují veřejnou debatu.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, Wikipedie, Instagram Petra Pavla

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.