„Všichni tvrdí, že tchyně jsou čarodějnice z pekla,“ říká paní Lidka. Ta její ji přitom zachránila

Tchyně vždycky nemusí být „čarodějnice“, která se vám snaží zničit život a vzít si svého syna zpátky. Někdy se může stát vaší druhou matkou.

Na In-Lifestyle nám přišel e-mail s vyprávěním mladé maminky, která v těžké chvíli opravdu ocenila svou tchyni. Rozhodli jsme se proto s vámi o příběh Lidky podělit. Snad více vyčerpaných maminek bude mít takové štěstí na příbuzenstvo.

Všechno byl jeden velký chaos

Byla jsem přesvědčená, že o tchyních už mám jasno. Vždycky jsem slýchala ty samé příběhy, jak se pletou do života, jak kritizují, jak nikdy nejste dost dobrá pro jejich syna. Když se nám narodil náš druhý syn Péťa a doma jsme už měli 4letého Toníka, byla jsem vyčerpaná a přiznám se, že jsem si občas říkala, že tchyně je to poslední, co bych k tomu všemu ještě potřebovala. Noci byly nekonečné. Péťa skoro nespal a já s ním také ne. Přes den jsem se snažila fungovat kvůli Toníkovi, ale cítila jsem, jak mi docházejí síly.

Manžel se sice snažil sem tam pomoct, ale spíš jen se starším synem, a hlavně kvůli práci byl kolikrát na několik dní v kuse pryč a většina věcí tak byla prostě jen na mně. Jednou v noci, když Péťa plakal už snad potřetí během hodiny, jsem si sedla na postel a měla pocit, že to nezvládnu. Noc jsme nějak přečkali, ale druhý den jsem neměla vůbec energii. Napadlo mě zavolat svojí matce. Jenže ta měla poslední dobou „svůj svět“. Roky se starala o svou mámu, moji babičku, a nebyla to zrovna procházka růžovým sadem. A když babička nedávno zemřela, mamka si řekla, že teď konečně začne žít. Chodila s kamarádkami na výlety, plánovala všechno možné a ještě začala modelařit.

Doma měla spoustu barviček, rozložené nějaké modely – rozhodně ne přívětivé prostředí pro malé děti. A já jí to vlastně ani neměla za zlé, že si chce konečně dělat svoje věci. Jenže v tu chvíli jsem pomoc potřebovala víc než kdy jindy. Táta byl pořád stejný, většinou ho člověk našel na gauči u televize. Když jsem mamince naznačila, že jsem vyčerpaná, jen povzdechla do telefonu a řekla, že zrovna odjíždí na víkend pryč.

Pomoc, kterou jsem nečekala

Ten den jsem si připadala strašně sama. Byt byl jak po výbuchu, v lednici jen zbytky, Péťa plakal a Toník se mě pořád ptal, jestli si s ním půjdu hrát. Seděla jsem v kuchyni a přemýšlela, jak to všechno zvládnu. V tu chvíli zazvonil zvonek. Ve dveřích stála moje tchyně. Nejdřív jsem se vyděsila. Přestože ty řeči o tchyních na její adresu rozhodně neplatí, nikdy jsem neměla pocit, že máme k sobě blízko. Nikdy jsme si moc nepovídaly, všechno probíhalo tak nějak ve zdvořilostní rovině.

Ona se ale na mě usmála takovým klidným způsobem. „Já jen že jsem si říkala, že by se ti možná hodila malá pomoc,“ řekla a podívala se mi za rameno na tu katastrofu, v které jsme momentálně žili. Styděla jsem se, ale v podstatě jsem se nezmohla na slovo. Než jsem stihla něco namítnout, vzala Toníka za ruku, mrkla na Péťu a pronesla: „Co kdybych si kluky vzala na víkend k sobě?“

Konečně se vyspala

Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Ona pokračovala úplně přirozeně: „Ty se vyspíš, uděláš si, co potřebuješ, nebo jen tak budeš koukat do zdi. V pondělí ti je přivezu zpátky.“ V tu chvíli jsem měla slzy v očích. Ne proto, že bych byla smutná, ale protože jsem si uvědomila, jak moc jsem ji celou dobu podceňovala. A tak jsem kluky sbalila, řekla jí, co a jak, na což sice mávla rukou, ale ani jsem neprotestovala.

Ten víkend jsem se poprvé po dlouhé době opravdu vyspala. V bytě bylo ticho, uklidila jsem, zašla si nakoupit, a dokonce si v klidu vypila kávu. Když mi tchyně v pondělí přivezla oba kluky zpátky, Toník nadšeně vyprávěl, jak pekli koláč a byli na hřišti. Péťa spokojeně spal v autosedačce. Podívala jsem se na ni a najednou jsem věděla, že všechny ty řeči o zlých tchyních jsou jen předsudky. A já jsem v tu chvíli věděla, že mám vlastně obrovské štěstí. Takovou tchyni, jakou mám já, bych přála každému.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.