Foto: NextFoto, Zdeněk Svěrák na křtu knihy Už dlouho šlapu po světě
Situace Zdeňka Svěráka po jeho vystoupení na Letné zjevně neskončila, naopak. Přišlo totiž další vyjádření, ale tentokrát na jeho obranu.
Poté, co se do Svěráka opřel Václav Klaus, a vlastně i Filip Turek, přišla reakce, která byla snad ještě ostřejší a nečekanější, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli. Filmový publicista a producent Petr Cífka si totiž nebral žádné servítky a ke Klausovi si též řekl, co si myslí.
Konflikt nebere konce
Na adresu bývalého prezidenta padla slova jako bezpáteřní či proruský a došlo i na připomínku kontroverzní amnestie. Cífka naopak nešetřil chválou směrem ke Svěrákovi. „Nejlepší scenárista české historie. Suverénně. Člověk se svébytným stylem psaní,“ vyjádřil se.
Dnes ale podobnou situaci sledujeme čím dál častěji. Jeden tvrdý výrok vyvolá ještě tvrdší reakci. A ta pak další. Výsledkem není slušný a normální rozhovor, ale konflikt, který se postupně vymyká kontrole. Přitom celý spor začal vlastně „jen“ tím, že Svěrák vystoupil na demonstraci a vyjádřil svůj vlastní názor. Následovaly útoky kvůli minulosti za dob komunismu.
Jan Antonín Duchoslav čeká od Andreje Babiše ještě „velkou jízdu“. Mluví o imunitě i strachu
Minulost jako nekonečný argument
Znovu se vrací téma minulosti, které českou společnost pronásleduje už roky. Realita je taková, že období komunismu nebylo jednoduché a ne každý měl ty samé podmínky. Lidé dělali rozhodnutí kolikrát pod tlakem režimu, ze strachu nebo prostě proto, že neviděli jinou možnost. Dnes, s odstupem těch let, se to hodnotí snadno. Ale tehdy to bylo úplně jiné.
Je jasné, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A ta v podobě minulosti je stále při ruce, žádný oheň ji nespálí, proto po ní političtí i jiní protivníci tak rádi sahají. Občas se s ní ovšem sami tak trochu praští po hlavě, když u příslušníků názorové opozice jim komunistická minulost vadí, ale u spolustraníků ji přehlížejí.
V jedné věci se s Petrem Cífkou dá souhlasit. Je důležité, že se lidé dokážou zastat jeden druhého. V době, kdy veřejný prostor často zaplavují útoky a urážky, to totiž není samozřejmostí. Co ale pokulhává, je zvolená forma. Musí být obrana stejně ostrá jako útok? Nebo by právě ona měla být klidnější, věcnější a důstojnější? Lidé čím dál víc oceňují spíš druhou variantu. Možná už mají dost křiku a hledají spíš klidnější formy mluvy.
Neustálé spory na veřejnosti
Společnost už je z toho věčného přetahování vysílená. Neustálé hádky mezi politiky, umělci a veřejnými osobnostmi začínají působit spíš jako nekonečný seriál, taková hodně nepovedená Ulice, než skutečná debata o důležitých věcech. Lidé proto reagují hodně v emocích. Shodnout se totiž prakticky na ničem nejde.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů CNNPrimaNews