Foto: Soukromý archiv (se souhlasem Z. Navrátilové), Zuzana Navrátilová v lese s těžkou technikou
Zuzana Navrátilová je jedna z mála žen, kterým učarovala práce v lese. Zuzka pokračuje v práci svého tatínka, živí se přibližováním dřeva. Obsluhuje těžké stroje, například vyvážecí soupravu, traktor, pracuje v lese s koňmi a dělá, co ji baví.
Zuzku jsme v rozhovoru vyzpovídali. Zeptali jsme se jí na to, jak se jí pracuje v převážně mužském oboru. Padla také otázka, jestli se jí lépe pracuje třeba s vyvážečkou, nebo jestli jde raději tahat dříví s koněm. Prozradila nám také, že díky sociálním sítím, kde sdílí příspěvky z práce, má často nabídky na seznámení. Většině mužů totiž její nevšední povolání imponuje.
Zuzana Navrátilová jde ve stopách otce
Zuzka je čtyřiadvacetiletá drobná blondýnka. Prakticky od malička byla při každé příležitosti s tátou v lese. Otec měl firmu na přibližování dřeva a Zuzka se v jeho práci doslova viděla. „Táta nechtěl abych dělala to co on. Věděl, jaká je to dřina a co všechno to obnáší. Když ale viděl, že pro tuhle práci mám cit a že je to něco, co prostě chci, smířil se s tím,“ odpověděla nám Zuzka na otázku, jak se otec tvářil, když zjistil, že by jeho dcera ráda dělala to samé.
Tragická smrt otce ji od práce v lese odradit nedokázala
Když bylo Zuzaně osmnáct let, byla právě ve třetím ročníku, kde studovala obor grafický design. Školu už nedokončila. Ze dne na den se jí, jejím sestrám Martině a Karolíně i jejich mamince, život obrátil vzhůru nohama. Táta tragicky zahynul v lese při práci.
Nikdo přesně neví, co se tehdy stalo. Nešťastná nehoda v lese stála tátu život a Zuzku přiměla tak nějak rychle dospět. Bez rozmyslu ukončila studium a rozhodla se, že po tátovi jeho firmu převezme a bude pokračovat tam, kde on skončil. Jak to vypadá, táta by na Zuzku mohl být pyšný.
Rodinná firma jede dál
Zuzana převzala firmu a naplno se vrhla do práce. Podle potřeby a okolností zakázky vyráží do lesa s těžkou technikou, nebo s koňmi. Někdy se sestrou Martinou, někdy sama. Vždy ale s respektem a chutí do práce, která sice není pro ženu obvyklá, ale jak je vidět, není to nic nemožného.
Zuzko, nedá mi to se nezeptat, jaké to bylo nastoupit ve firmě na místo otce?
„No jednoduché to nebylo, ale bylo to tak nějak přirozené. Věděla jsem, že chci v tátově firmě pracovat a když se pak stalo to neštěstí, někdo pokračovat v tom, co táta vybudoval, musel. Od té doby, co se to stalo, už uběhlo poměrně dost času. Na tátu ale vzpomínám pořád a myslím, že by byl spokojenej, kdyby viděl, jak nám to jde,“ vypráví Zuzana Navrátilová.
Drobná blondýnka, těžké stroje, tažní koně, kombinace, která přitahuje pozornost, je to tak?
„Vlastně ano. Od té doby, co jsem začala být více aktivní na sociálních sítích a co se o mně napsalo několik článků, se s nabídkami na seznámení roztrhl pytel,“ se smíchem prozradila Zuzana. V současné době je tato skromná blondýnka singl. Do budoucna vidí svého případného partnera jako chlapa, který se nebojí mít vedle sebe nezávislou ženu a který by byl Zuzce parťákem nejen v životě, ale také v práci. Ideální by byl mužský, který má zkušenosti s prací v lese, nebo alespoň v blízkém oboru. Není to tak, že by si Zuza hledala zaměstnance, ale je to především proto, aby její budoucí partner měl pochopení pro její práci.
Zuzka vyráží do lesa prakticky denně, pokud to tedy počasí dovolí. Pokud je zem hodně podmáčená, do lesa s těžkou technikou nevjíždí. Nechce přírodu huntovat více, než je nutné. Při větším větru se také práce odkládá, ale jinak je Zuzana v lese téměř denně. Neřeší, jestli je pondělí, čtvrtek a nebo neděle.
Zuzko, co máte raději? Co Vás v lese víc baví? Práce s koněm nebo s těžkou technikou?
„To takhle asi nejde úplně říct. Je to trošičku jako srovnávat jablka a hrušky. Obojí chutná, ale jinak. Samozřejmě, že práce s koněm v lese, to je koncert. K přírodě je to šetrnější, ale zase na druhou stranu, je to mnohem hůř placené. Jsou ale místa, kde je kůň jednoduše neocenitelný. My se sestrou máme dva koně. Máme slezské noriky Maxe a Gaze. Jsou to doslova a do písmene parťáci, kteří svoji práci umí a ten den v lese s koněm vždy rychleji uteče.“
Zbytečně neriskuje, ale ani není přehnaně opatrná
Stal se vám v lese někdy úraz?
„Snažím se být opatrná, ale stal. Zůstala mi zaklíněná noha mezi kládama. Naštěstí jsem ten den byla pracovat se sestrou. Nohu jsem měla pořádně pochroumanou,“ zavzpomínala Zuzka na své zranění z práce. Poučila se z toho? Na chvilku prý ano. Po zahojení nohy si tak týden dávala větší pozor a mobil měla neustále u sebe. Na tuhle příhodu Zuzka vzpomínala se smíchem. Moc dobře si ale uvědomuje, že její práce přináší jistá rizika, na druhou stranu se člověk ale nesmí bát. Chce to mít v sobě nastavený rozumný balanc.
Zuzana Navrátilová má svoji práci ráda a neměnila by
Zuzka není jediná žena, která se živí přibližováním dřeva, ale je pravda, že je jednou z mála. Svoji práci má ráda a neměnila by. Ačkoliv je to někdy těžký, i když je to někdy vážně dřina, je ráda, že se rozhodla pokračovat v tátově firmě. V současné době ve firmě pracuje se sestrou a maminka se stará o účetnictví. A kde se Zuzana vidí za pět, deset, patnáct let? „V lese! Ne, vážně, ráda bych pokračovala v tom, co dělám. Samozřejmě by do budoucna bylo fajn mít někoho, kdo by mi pomáhal, nebo zaměstnance, ale zatím je to fajn, tak jak to je. Já dělám práci, která mě baví a dělám ji proto, protože chci. Teď už se ale těším třeba na jaro, to mám tu svoji práci nejraději,“ řekla nám závěrem úžasného povídání Zuzana Navrátilová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zdroj: Autorský rozhovor
