Foto: Soukromý archiv (se souhlasem), A. Cibulka a M. Jagelka 1. 2. 2026 na Staroměstském náměstí v Praze
Veřejnost je dlouhodobě rozdělená v názoru, zda by se známé tváře ze showbyznysu měly vyjadřovat k politickému dění a politikům. Zatímco jedni tvrdí, že by se měli držet své profese, jiní jejich otevřenost vítají.
Redakce In-Lifestyle magazínu si na toto téma povídala s Alešem Cibulkou a Michalem Jagelkou. Oba se v neděli 1. 2. 2026 připojili k desetitisícům lidí, kteří se na podporu prezidenta Petra Pavla sešli na zaplněném Staroměstském náměstí.
Reakce veřejnosti na vyjádření známých osobností se často odvíjejí od toho, zda s jejich názorem souhlasíme, či nikoli. Právo vyjádřit se má ale každý – bez ohledu na profesi. Stejně tak má každý právo nesouhlasit.
Aleš Cibulka a Michal Jagelka otevřeně
Veřejnost se neshodne na tom, zda mají umělci právo komentovat politickou situaci. Jak to vidí Michal Jagelka a Aleš Cibulka?
Michal Jagelka:
„Mě už moc nebaví poznámky o tom, že herci jsou komedianti a mají hrát a mlčet. Právě herci spolu se studenty patřili mezi první, kdo se zasloužili o sametovou revoluci. A třeba Honza Potměšil tehdy dopadl, jak dopadl, a nikdy toho nelitoval. Pokud dnes může mít názor pekař, taxikář nebo prodavačka, nevidím důvod, proč by umělci měli mlčet.“
Jagelka připomíná i slova Milana Kňažka, podle kterého jsou umělci vidět, a právě proto by měli mluvit o věcech veřejných. „Dnes mají mnohem větší vliv influenceři a youtubeři, což považuji za nebezpečnější. Někteří mají v hlavě úplně vymleto. A koneckonců pan Turek a celí ti slavní Motoristé, to je produkt doby sociálních sítí a těch, co to platí. To považuji za nebezpečné, nikoli to, když třeba Iva Janžurová řekne, co si myslí. Herci přece nemusí být hloupí,“ dodává a zmiňuje i vysokoškolské vzdělání některých svých kolegů – Lucie Vondráčkové, Jitky Ježkové či Petra Buriana.
Aleš Cibulka:
„Mě překvapily reakce na naše vystoupení na Staroměstském náměstí. Tolik podpory jsme ještě nezažili. Dostali jsme ale i výhrůžky a vzkazy, že máme mlčet, jinak přijdeme o fanoušky i práci. Mezi stovkami pozitivních zpráv, jsme dostali i takové, kde nás lidé vulgárně uráželi a psali, že už nás nemají rádi a že nás už v rádiu nebudou poslouchat. V pořádku, o nic nepřijdeme.“

Ne každý se vyjádří veřejně
Cibulka v našem rozhovoru připomněl mimo jiné i Karla Gotta, který měl jasný politický názor, ale odmítal o něm mluvit veřejně ze strachu, že by ztratil přízeň publika. „Ani já nejsem politický člověk, ale někdy už slušnému člověku dojde trpělivost. Moderátor má větší možnost promluvit před zaplněným Staromákem než třeba řidič autobusu. Tak jde a jde zároveň s kůží na trh. Díky profesi je hlas známých tváří víc slyšet. Proto jsme byli moc rádi a byli jsme hrdí na to, že jsme mohli názor spousty lidí říci nahlas a kromě jiného i hájit náš milovaný Český rozhlas a veřejnoprávní média vůbec,“ řekl ještě oblíbený moderátor.
Slušnost není prázdné slovo
Kritici umělcům často vyčítají emotivnost a prázdná gesta. Vadí jim také důraz na slovo „slušnost.“ Co byste k tomu řekli?
Michal Jagelka:
„Tak jasně, politika znamená vyjednávání, koalice a konflikty. Ale na začátku je přeci elementární slušnost, nebo by měla být. Bez ní to ani v té politice nejde! Respektive jde, ale potom to vypadá, jak to vypadá. Co je špatného na tom začít slušností a říct, že to a to se neříká, že se nekrade, že se nehajluje, že se nevydírá, že bychom se navzájem neměli podrážet. Kdybychom tento základní étos ctili, řadu dnešních problémů bychom vůbec neřešili. A když slušnost dostala do ulic skoro sto tisíc lidí, tak bych ji rozhodně nepodceňoval.“
Aleš Cibulka:
„Mě tenhle názor připadá spíš komický. Pracujeme v médiích, hrajeme, moderujeme, zpíváme, a tak jsme tím pádem duše citlivé, potažmo hysterické, a tak ani nevíme, co říkáme? To mi připadá hodně zjednodušené. Když ale promluví Marek Eben, Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová nebo Viktor Preiss, jejich slova mají váhu. A teď už slyším vaše čtenáře, jak začnou jedno jméno po druhém rozporovat a cupovat. Tady ale platí: Ten, kdo má odvahu jít s kůží na trh a říct veřejně svůj názor, ten ať hodí kamenem,“ dodává ještě Aleš Cibulka.
Na závěr se oba pánové shodují v tom, že zájem o veřejné dění a otevřená diskuse jsou důležité bez ohledu na profesi. Zároveň ale upozorňují na fakt, že by diskuze měly být vždy slušné, bez vulgarit a osobních útoků.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz