Foto: se souhlasem České televize, stírací los, ilustrační foto
Paní Eliška dostala k narozeninám od tchyně stírací los a nemístnou poznámku. K překvapení všech paní Eliška vyhrála. Setřela si rovnou rentu a řekla si hurá. To hurá si ale řekla i tchyně. Los přeci koupila ona, tak je její i výhra, nebo alespoň půlka.
Vztahy s tchyní bývají mnohdy komplikované a někdy tyto vztahy ještě zhorší sled událostí, které nejsme schopni ovlivnit. Přesně o tom je i zkušenost čtenářky našeho magazínu In-Lifestyle.cz. Jména jsme v textu se svolením autorky e-mailu neměnili.
Dárek nedárek od tchyně
Když jsem slavila třicáté narozeniny, pozvali jsme tchyni s tchánem, Milanovu sestru Jitku a moje rodiče na večeři.
Manžel mi dal k narozeninám nádherné náušnice a víkendový pobyt ve wellnessu pro nás dva a od rodičů jsem dostala hrníček a v něm byla schovaná rulička s pětitisícovkou. Od sestry Milana jsem dostala překrásnou vázu a poukaz na kosmetiku. Pak mi popřál tchán všechno nejlepší a nakonec tchyně, která mi do ruky dala stírací los a přidala i rádoby vtipnou poznámku: „Abys neřekla, že jsme ti k narozeninám nic nedali. Ty máš ale štěstí v lásce, když si tě náš Milan vzal, takže stejně nic nevyhraješ.“
„Máte pravdu, maminko, já už svoji výhru mám,“ zareagovala jsem a Milan mi dal pusu a tak pevně obejmul, že jsem tu jízlivou poznámku ani nevnímala a usmívala jsem se, jakoby mi právě dala briliantový náhrdelník.
„Vyhodili mě z práce. Myslela jsem, že mě zachrání podpora,“ přiznává paní Alena. Zjistila však, že nemá nárok
Stírací los
„Tak ho, Eliško, setři, třeba jsi milionářka a nevíš o tom. Jestli jsi vyhrála, můžeme to rovnou oslavit,“ řekla vesele Jitka a mně to přišlo, že si za mě kopla do mámy.
Když jsem los setřela, přestala jsem na chvíli dýchat a ten los jsem podala Milanovi. „Vidíš to? Já tomu nevěřím,“ řekla jsem mu. Milan se podíval na los a dal mi pusu. „Tak já nevím, jak to s tím tvým štěstím ty moje rentiérko,“ řekl vesele.
Ano, já jsem vyhrála rentu 50 tisíc měsíčně na pět let. „Teda, švagřice, gratuluju. Tomu říkám dárek,“ řekla mi Jitka a objala mě.
„Ukaž,“ vyjela tchyně a los Milanovi vytrhla z ruky. „No ale tak to je minimálně půlka moje. Já ten los koupila,“ prohlásila. Já i Milan jsme na ni jen nevěřícně zírali. „Mami, to si děláš legraci, že jo? Tohle nemyslíš vážně,“ pronesla do hrobového ticha Jitka. „Jak legraci? Kdo koupil ten los? Já. Tak mám nárok aspoň na půlku. Pětadvacet měsíčně je ti snad málo, holčičko?“ řekla tchyně a dívala se u toho na mě tak, že mě zamrazilo.
„Mami, ale ten los jsi dala Elišce, výhra je právem její. Jenom její,“ řekl tiše Milan. Tchyně se urazila a i s tchánem odešla. Jen ještě mezi dveřmi zavrčela: „Je to můj los a ty jsi megera, které jde jen o peníze.“ Pak za sebou práskla dveřmi.
Tchyně s námi nemluví
Když tchyně odešla, řekla jsem Milanovi i Jitce, že pro klid v rodině jí klidně budu půlku dávat. Jitka byla okamžitě proti a proti byl i Milan. „Zlato, to ani omylem. Dala ti ho. Vím, jak jsi hodná a k naší máme tolerantní, ale tohle ne, jsou to tvoje peníze,“ řekl mi Milan a obejmul mě.
Tchyně s námi už čtyři měsíce nemluví. Poslala pár jízlivých esemesek a naše pozvání na kafe odmítá. Prý nás vidět nepotřebuje, protože jsem ji okradla a když se jí Milan nezastal.
Brzy se ale setkání s námi nevyhne. Chystáme se k ní, abychom jí oznámili, že čekáme miminko. Doufám, že když jí řekneme, že bude mít vnoučátko, že se situace trochu uklidní. Doufám.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z e-mailu od čtenářky