
Foto: Radim Holiš / Creative Commons / Attribution-Share Alike 3.0 cz, záchranáři, ilustrační foto
Zachraňovat lidské životy je jeho denním chlebem. Na smrt si musel zvyknout. Přesto jsou zásahy, po kterých je mu smutno a je vděčný, že může jít obejmout své děti.
Marek Dvořák, lékař u záchranné služby, se stal v posledních letech výraznou tváří osvěty v oblasti první pomoci a záchranářské práce. Díky svému otevřenému přístupu na sociálních sítích přibližuje veřejnosti každodenní realitu práce, kde jde často o minuty i o život. Ačkoliv do své práce dává 100 %, často se dostane k případům, které nemají šťastný konec. Jak jsme si v redakci In-Lifestyle všimli, o jeden z takových se nedávno na svých sociálních sítích podělil. A jak řekl, jediné co můžete udělat, je jít a obejmout své děti.
Ne každá záchrana má šťastný konec
Marek Dvořák pracuje jako lékař urgentní medicíny u pozemní i letecké záchranné služby. Před několika lety se rozhodl, že bude lidem na sociálních sítích přibližovat, co tato práce obnáší. Snažil se také o osvětu v tom, co sami lidé mohou dělat v případě, kdy se dostanou do situace, kdy je potřeba někomu zachránit život. Postupem času se dostával do povědomí širší veřejnosti a dnes jej na Instagramu sleduje už téměř 400 tisíc lidí. Dne 6. června získal také ocenění Osobnost roku 2025 od Asociace public relations (APRA).
Ve své práci je často svědkem emotivních okamžiků. Ne každá záchrana života dopadne dobře. Naposledy se s lidmi podělil o zážitek, kdy přijeli na pomoc 49letému muži, který na zahradě utrpěl zástavu srdce. „Pán zkolaboval na zahradě, při přistávání už vidíme naši posádku, jak resuscituje. Začínáme s rozšířenou resuscitací, intubujeme, podáváme léky, myslíme pět kroků dopředu. Na místě je i manželka pána a jeho dospívající syn. Když si syna krátce prohlédnu, je jasný, že má mentální hendikep, ale nevěnuju tomu pozornost, resuscitujeme. I rodina tuší, že je to zlý, ale věří nám,“ popisuje začátek záchranné akce.

Jiřina Bohdalová má za sebou operaci srdce. Její dlouholetý lékař prozradil, jak na tom je
Drsný zdravotnický humor pomáhá
„Jenže srdce pána ne a ne naskočit. S týmem se radíme, co dál, a zkoušíme různé věci. Rodina na nás prosebně kouká, syn volá na tátu ‚tati vrať se, vrať se‘…,“ líčí průběh záchrany, která neměla šťastný konec. Po 45 minutách přerušují stlačování hrudníku. „Podívám se na toho postiženého kluka a říkám: tatínek umřel…. Kluk začíná šíleně brečet, padá na kolena a začíná objímat toho mrtvýho tátu. Vtom se mi vybavují moje děti a udělám to, co záchranář dělat nemá – představím si sebe na místě toho pána a začíná mi z toho kolem být smutno,“ popisuje, co v něm smutná situace zanechává.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Po rozloučení s rodinou na ně na základně čeká nová směna. „Kolegové to hned vytuší a obrací náš příběh v takovej tvrdej zdravotnickej humor. Kdyby tohle někdo slyšel, řekl by si, jak jsme bezcitní. Ale vlastně jim jsme oba vděční, přicházíme na jiné myšlenky a jedeme domů obejmout svoje děti,“ zakončuje Marek Dvořák příběh, který měl tentokrát bohužel ten špatný konec.
Zdroj: Autorský text, KHK, Instagram – MarekDvořák