Foto: Freepik, smutná žena, ilustrační foto
Do redakce In-Lifestyle nám napsala paní Kateřina. Čtenářka se nám svěřila s tím, že se bojí o svého tátu. Její otec si našel novou přítelkyni, a přestože si zprvu myslela, že táta konečně zase našel štěstí, dnes je z jeho nové přítelkyně nešťastná.
Paní Kateřina (jména jsme se souhlasem autorky textu ponechali) byla nejprve ráda, že si její tatínek našel novou známost. Po pár měsících je ale z nové přítelkyně svého otce nešťastná.
Táta se zase zamiloval
Když před třemi lety náhle umřela maminka, nejhůř to samozřejmě nesl můj tatínek. Najednou zůstal sám a hodně se stáhl do sebe. Já i brácha jsme k němu jezdili každou volnou chvilku, ale znáte to, samota nesvědčí nikomu.
Táta je na svých pětapadesát pořád ještě štramák. Dbá o sebe, domeček má jako ze škatulky, chodí do práce, stará se o zahradu, občas si zajde na fotbal, jezdí na ryby.
„Upřímnost mojí kamarádky nám zničila přátelství,“ říká paní Daniela. Přiznala lásku k jejímu manželovi
S Evou se poznal na jedné vesnické zábavě. Slovo dalo slovo, vyměnili si čísla a začali se vídat. Ze začátku jsem byla ráda. Abyste mi rozuměli, o šest let mladší Eva mi přišla na tátu trochu moc velký živel, ale když jsem viděla, jak táta zase září, moc jsem jim to přála. Vše vypadalo v pořádku, ale pak se objevilo několik situací, které doslova křičí – bacha, tady je něco blbě.
Nová přítelkyně s tátou rozhodně není z lásky
Mě, mého manžela i bráchu zaskočilo, když jsme zjistili, že se Eva k tátovi nastěhovala. Znali se sotva čtyři měsíce a už u něho byla nakvartýrovaná. Ale budiž, jsou dospělí, tak snad vědí, co dělají. Jenže Eva se v domě mého táty chová, jako kdyby byl její. Vyházela půlku nábytku a táta musel nakoupit nový. Protože se přestěhovala k tátovi a musela by do práce dojíždět třicet kilometrů, tak dala výpověď a je doma. Do práce nechodí a mám dojem, že si ani žádnou nehledá, ale kolem baráku neudělá nic.
Poslední dobou začínám mít pocit, že milé Evičce nejde o nic jiného než o peníze mého táty a taky o barák. Bez ohlášení přijet nesmíme. Eva trvá na tom, abychom vždy volali minimálně den předem, že přijedeme a když už voláme, tak máme volat, když je táta v práci. Když je doma, tak prý nechce, aby je někdo zbytečně rušil.
Před námi se Eva po tátovi kolikrát plazí jako psí víno, líbá ho a pořád říká, jaké má táta štěstí, že si ji našel, že o něho bude alespoň konečně postaráno. To vždy trochu zabolí.
Tady jde jen o peníze
Na poslední návštěvě jsem si o Evě udělala konečný obrázek. Sotva jsme přijeli, řekla Eva tátovi, ať nám to řekne. Z výrazu táty bylo vidět, že se mu do toho nechce. „Tak já to řeknu sama. Rozhodli jsme se, že se vezmeme. Hned po Vánocích bude svatba. Pak prodáme barák, najdeme si malou garsonku a za zbytek si budeme hezky žít. Budeme cestovat a užívat si,“ vychrlila ze sebe a debilně se u toho usmívala.
Táta seděl a nic neříkal. Brácha vypadal stejně přepadle jako já. „Já vám do toho samozřejmě mluvit nebudu, ale rozmyslel sis to celé dobře?“ zeptala jsem se a dívala jsem se přitom na tátu. „Jistěže jo. Ty máš snad něco proti tomu? Váš táta je přeci svéprávný, tak si může dělat, co chce. A jestli s tím máte nějaký problém, můžete jít,“ vyjela na mě Eva, než stihl táta cokoliv říct.
Brácha se sebral a odjel. Já s manželem jsem za chvíli odjeli taky. Táta za celou dobu neřekl nic, kromě toho, že Eva to vymyslela dobře. Chci se s tátou sejít sama a probrat to s ním. To musím ale počkat, protože teď jsou na čtrnáct dní na dovolené. Je mi z toho všeho na nic.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
