Foto: Pixabay, miminko, ilustrační foto
Touha po dítěti je naprosto přirozená lidská vlastnost. V určitém věku se zatoužíme stát rodiči. Jenže ono to třeba někdy tak úplně jednoduché. Své o tom ví naše čtenářka Tereza K. Touha po dítěti jí nakonec málem zničila vztah.
Paní Tereza K. se naší redakci svěřila s tím, jak se u ní z touhy stát se maminkou stala doslova posedlost. Jména jsme v příběhu se svolením čtenářky Terezy ponechali.
Touha po dítěti odstartovala slušné peklo
Byla jsem vdaná tři roky, když jsme se s Tomášem začali bavit o dětech. Měli jsme hezké bydlení, oba dobrou práci, nějaké úspory taky byly a já jsem začala cítit takovou tu pravou touhu stát se maminkou. „Tak jo, pořídíme si mimčo. Taky si myslím, že už je čas,“ reagoval můj manžel na jednu z našich debat o dítěti.
Zašla jsem si ke svému doktorovi, nechala se prohlídnout a vysadila jsem antikoncepci. Naivně jsem asi čekala, že se to povede hned. To jsem se pořádně sekla, nebudu ale předbíhat.
Petra Špalková je po rozvodu s manipulátorem šťastná. Po boku o 10 let mladšího herce září
Šest měsíců po vysazení antikoncepce jsem seděla v čekárně svého lékaře. V ordinaci jsem na doktora vychrlila, že se bojím, že něco není v pořádku, když ještě nejsem těhotná. Snažil se mě uklidnit a pořád opakoval, že to absolutně nic neznamená, že tomu mám dát čas. Aby mě uklidnil, prohlídnul mě a objednal mě ještě na krev. Výsledky vyšetření i krve měli stejný výsledek. Podle všeho jsem byla v pořádku.
Doma začala atmosféra houstnout
Každý další měsíc, kdy se dostavily mé dny a negativní těhotenské testy mě začali stresovat. Začala jsem si počítat plodné dny, měřit si teplotu a popíjet speciální čajíčky. Od té doby, co jsme začali pracovat na miminku uběhly dva roky. Tomáš statečně snášel moje protivné nálady a dlouho na sobě nedával nic znát. Dokonce si po mém naléhání zašel na vyšetření, abychom vyloučili, že je problém na jeho straně. Nebyl. Pak ale Tomáš vybouchnul a naservíroval mi to, jak vlastně nevědomky likviduju naše manželství.
Když jsem mu jednou volala do práce, ať přijde domů dřív, že mám plodné dny a že i moje bazální teplota je ideální, bouchly v něm saze. „Terezo, takhle to už dál nejde. Až přijdu domů, musíme si promluvit,“ řekl a zavěsil. Když přišel domů, byl zamračený. Posadil se na gauč a já se uvelebila v křesle naproti němu. Ani nevím, co jsem čekala, že mi řekne, ale tušila jsem, že příjemné mi to nebude.
„Terezko, já tě moc miluju,“ začal po chvíli a to jsem věděla, že je zle. Terezko mi totiž nikdy neříkal. Vždy jenom Tery, nebo beruško. „Mě už ta tvoje chorobná touha po dítěti unavuje. Ty si to asi neuvědomuješ, ale takhle to prostě dál už nejde. Vždyť mi se už spolu nebavíme o ničem jiném než o dítěti, které ještě nemáme. Leješ do mě ty odporný blafy, kterým říkáš čaje, sex mi ordinuješ podle své ovulace, jsi podrážděná, pořád mě zahrnuješ blbostma, co si kde přečteš o tom jak otěhotnět a já už prostě nemůžu. Vždyť ty se ke mě chováš jen jako ke stroji na děti,“ Tomáš mluvil pomalu, klidným hlasem a díval se přitom někam do prázdna.
Najednou mi došlo, co jsem si vůbec neuvědomovala
Když mi začal vyjmenovávat situace, kdy jsem mu odmítla milování, protože plodné dny mám až za týden, když mi připomněl kolikrát denně mluvím o dítěti a další a další věci, začaly mi po tváři téct slzy a došlo mi to.
Během mé zoufalé cesty za miminkem jsem se zavřela do jakési bubliny a myslela jenom na to, jak se stanu mámou. Tomáše jsem sice měla a mám ráda, ale zmizela vášeň, zmizely i naše večery plné povídání a smíchu. Zmizelo téměř každodenní milování, protože jsme na sebe měli chuť a chtěli se navzájem a nastoupilo dělání dítěte v mé plodné dny. Dokud to Tomáš neřekl všechno nahlas, vůbec jsem si to neuvědomovala.
„Já tě mám rád, taky budu rád až budeme mít miminko. Dělat ho na povel a žít jen tím abys otěhotněla, ale prostě neumím a hlavně nechci,“ řekl mi tehdy ještě Tomáš a já věděla, že když se nezačnu chovat zase racionálně, tak o něho přijdu.
Dnes už máma jsem
Jestli teď čekáte, že můj příběh končí tím, že jsem potom hned otěhotněla, tak vás zklamu. Můj příběh není z laciného románu, kde má vše daný scénář.
Po tom rozhovoru s Tomášem se doma situace poměrně rychle uklidnila. Zpracovávala jsem to všechno v sobě a snažila jsem si uvědomit, kdy se ze mě stala ta děsná ženská, která si touhou po dítěti ničí manželství. Tomášovi jsem potom slíbila, že na dítě už tolik tlačit nebudu a že to necháme prostě osudu. Kecala bych ale kdybych řekla, že to pro mě bylo jednoduchý.
Rok na to jsme na doporučení mého doktora podstoupili umělé oplodnění. Na poprvé se to pochopitelně nepodařilo a já to strašně ořvala. Další pokus už byl ale úspěšný a máme tu nejkouzelnější holčičku.
Když se dívám na naší malou, občas si vzpomenu na to jak mi Tomáš nastavil zrcadlo, když mi vyjmenovával, jak ničím náš vztah. Dnes už vím, že měl pravdu a moc dobře si uvědomuju, že kdyby tenkrát neřekl dost, asi bych naše manželství zničila.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
