„Varování před mrazy jsou akorát k smíchu,“ stěžuje si paní Dana. Dříve prý bývalo i 20 stupňů pod nulou

V posledních dnech meteorologové varují, že přijdou mrazy. Teploty mají klesnout až na minus dvanáct. Paní Dana se tomu ale jen směje. „Proč nás vlastně varují? Vždyť dřív bývalo klidně minus dvacet a nikoho to nevzrušovalo.“

Do redakce In-Lifestyle nám napsala paní Dana, ročník 1965. V e-mailu se pozastavuje nad tím, jak se ze všech médií ozývají dramatická varování před „třeskutými mrazy“, které mají sevřít Českou republiku. Když se člověk začte, zjistí, že řeč je o minus dvanácti. Paní Dana se tomu směje a my se bavíme taky.

Mráz býval mráz

V posledních dnech se Česká republika ocitla na pokraji ledové apokalypsy, alespoň podle titulků v médiích. Meteorologové varují, média burácí a mráz má udeřit tak silně, že by jeden skoro čekal evakuaci nížin. Teploty totiž mohou klesnout až na minus dvanáct stupňů. Ano, čtete správně. Minus dvanáct. V lednu.

Nepřipadám si jako pamětník s kronikou pod paží, ale dobře si pamatuju doby, kdy bylo úplně normální, že se během ledna rtuť teploměru dostala běžně pod dvacet pod nulou. A světe div se, nikdo nás před tím nevaroval a my jsme neumrzli.

„Česko sevře mráz! Meteorologové varují!“ hlásají titulky, které by se klidně hodily k pádu meteoritu. Člověk čeká krizový štáb, mapky v červených barvách a doporučení nevycházet z domu bez termosky a psychologa. Místo toho přijde informace, že bude prostě… zima.

My jsme přežili

Jako děti jsme chodili do školy i v pořádných mrazech. Bez termoprádla, bez softshellu, bez notifikace v mobilu, že je venku zima. Nosila jsem punčocháče, na ně plátěné kalhoty, tričko a svetr. Navrch bundu, čepici a šálu od babičky, která příšerně kousala. Pletené rukavice, které byly věčně obalené kuličkama sněhu, jsem občas zapomněla doma. Když ale zavzpomínám, nemocná jsem byla málokdy.

Na autobus se čekalo někdy celou věčnost. Když nepřijel, většinou přijel ten další. Prostě se stálo a mrzlo. A pak se dlouho rozmrzalo.

Zima byla zima

Sníh byl samozřejmostí. Silnice lemovaly vysoké mantinely z nahrnutého sněhu, ale sjízdné byly. Lopata patřila k základní výbavě domácnosti a odhazování sněhu bylo zimním celonárodním sportem. Jako děti jsme sáňkovaly, bobovaly, byly promočené až na kůži a s rampouchem u nosu jsme brečely, když nás rodiče volali domů.

Dnes slyším varování před „třeskutým mrazem“ a mám pocit, že se z obyčejného ledna stal mimořádný úkaz. Přijde mi zvláštní, že dnes potřebujeme celostátní varování před tím, že je v lednu zima. Ještě pár let a budeme dostávat upozornění, že v létě hrozí teplo a na podzim může padat listí.“

Neříkám, že dřív bylo všechno lepší. A už vůbec tady není řeč o politice. Jde jen o počasí. O to, že dnes děláme z komára velblouda, nebo spíš z běžné zimy děláme třeskutý mráz, před kterým je třeba varovat, aby nás náhodou nepřekvapilo, že je v lednu pod nulou.

Z obyčejné zimy se v dnešní době stává mediální thriller. Mráz přijde, mrzne a pak mrznout přestane. A my? My to nejspíš, navzdory dramatickým varováním, zase přežijeme. Většina starších ročníků s úsměvem na tváři.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z e-mailu od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.