Foto: Freepik, žena na balkoně, ilustrační foto
Ve vztahu se málokdo dočká toho, aby měl celých sto procent toho, co od vztahu očekává. Platí to hlavně pro vztahy, které trvají delší dobu, pro vztahy, kde už odpadla prvotní zamilovanost. V tu chvíli někdo vymění osmdesát procent za těch dvacet, co postrádá.
Přesně tak to měla i čtenářka magazínu In-Lifestyle. Paní Klára teď všeho lituje a události, které jí rozbily pětiletý vztah, by nejraději vzala zpátky. Sama ale ví, že některé věci vrátit prostě nejde. Bohužel.
Vztahy někdy rozbije touha mít všechno
Paní Klára by se prostřednictvím řádků magazínu In-Lifestyle vypsala z toho, jak kvůli nešťastnému rozhodnutí zahodila vztah. Dnes svého rozhodnutí lituje a ráda by vše vrátila zpátky. Možná tajně doufá, že se dočká odpuštění. Jména jsme se svolením autorky ponechali.
Našemu vztahu chyběla vášeň, touha, chtíč, ale jinak byl perfektní
S Petrem jsme se vzali po dvou letech známosti. Byl milý, hodný, trochu salámista, ale měl mě rád a já jeho taky. Na děti jsme nespěchali, ale věděli jsme, že jednou je mít chceme. Zatím jsme si oba budovali kariéru v práci. Vše šlapalo jako hodinky, ale po pěti letech jsme byli spíš jako přátelé. Pokulhávat nám to začalo hlavně v posteli. Intimnosti se v naší ložnici odehrávaly maximálně jednou za týden. Přišlo mi to málo, ale Petr snahu moc nevyvíjel, spíš to nechával na mě, abych si o „to“ řekla.
„Věřila jsem, že si za facky a kopance můžu sama,“ popisuje paní Denisa. Od manžela utekla až po potratu
Vím, že všechny vztahy projdou změnou. Všude, nebo ve většině případů, prvotní vášeň opadne, ale mně to přišlo líto. Necítila jsem žádnou touhu. Občas jsem si říkala, že mě Petr už nechce. Chyběl mi ten pocit, že o mě stojí.
Jedno blbé školení
Jednou jsem odjela na školení na dva dny. Odjížděla jsem a ačkoliv jsme od sebe vlastně za dobu manželství nikdy nebyli, neměla jsem pocit, že to Petrovi vadí. Možná, kdyby tenkrát něco řekl, jako že mu budu večer chybět, nebo tak, nic z toho, co následovalo, by se nestalo.
Školení proběhlo a po něm i večírek. Bylo nás tam z firmy patnáct. Jsme dobrá parta. Hodně jsem si během večera povídala s Romanem. Je to typický bavič společnosti. Samý vtípek, pořád dobrá nálada, úsměv na tváři za všech okolností a je to ten typ člověka, který si libuje ve dvojsmyslech.
Po večírku jsme si dali ještě sklenku u mě na pokoji. Měla jsem ho sama pro sebe. Víno, smích, dobrá nálada, letmé doteky a pak to přišlo. Roman mě pohladil po tváři a já v tu chvíli tála jak ledovec, když ho přestěhuješ na Saharu. Když se ke mně přiblížil a chtěl mě políbit, zatočila se mi hlava. Při polibku jsem cítila, jak svět kolem mě mizí. Když jsem polibek opětovala, Roman převzal iniciativu a já v tu chvíli dostala přesně to, co mi doma chybělo. Nespoutanou vášeň, chtíč z Romana přímo sálal. Milovali jsme se dlouho. Usnuli jsme vyčerpáním.
Vztah jsem poslala do kopru, bohužel
Ráno jsem se vzbudila v náručí Romana. Vzbudil se a políbil mě. „Věděl jsem, že se to jednou stane. Už dlouho jsem tě chtěl,“ řekl mi.
Po návratu domů jsem se Petrovi nedokázala podívat do očí. Na nic se neptal. Neptal se na to, jaké bylo školení, jak jsem se vyspala, na nic. Měla jsem asi tenkrát držet hubu, ale já se přiznala. Neřekl na to nic. Mlčel. To bylo snad horší, než kdyby mi tenkrát vlepil pár facek. Mlčeli jsme oba celý týden. Pak jsem vzala své věci a odešla k Romanovi.
Teď tu ležím vedle Romana, po dalším z mnoha úžasných milování, jsem rozvedená, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to byla chyba. Roman koketuje s dalšími kolegyněmi z práce a já si uvědomuju, že kromě vášně v ložnici nás nic nespojuje. Chybí mi Petr. Mám, co jsem chtěla a stejně nejsem šťastná. Proč? Udělala jsem chybu. Měla jsem tenkrát víc zabojovat, abych do vztahu s Petrem vrátila to, co mi chybělo. Místo toho jsem osmdesát procent vyměnila za dvacet a vím, že to byla chyba. Kdybych měla odvahu, poprosím Petra, aby mi odpustil, ale bojím se toho, co by mi řekl. Pokud to Petře čteš, chci, abys věděl, že je mi to líto. Ozvi se.
Zdroj: Autorský text, podklady od čtenářky
