Foto: Jan Kameníček / Public domain, velikonoční vejce
Velikonoční svátky máme spojené s barvením vajíček, pečením beránka a s pletením pomlázky. Paní Marie má Velikonoce spojené s výpraskem a opilými sousedy. Velikonoce, které jiní milují, ona doslova nesnáší.
Paní Marie k nám do redakce In-Lifestyle.cz poslala e-mail, ve kterém si stěžuje na to, jak nemá ráda Velikonoce a s nimi spojenou tradici koledování a vyšlehání pomlázkou.
Velikonoce každý vnímá jinak
Velikonoce nemám ráda. Abych byla přesnější, nevadí mi ani jarní úklid a vyzdobení celého domu, vadí mi pomlázka. Za mě osobně je to barbarský zvyk, který mají chlapi a mnohdy i puberťáci spojený s tím, že se namažou, a k tomu ještě namlátí každé ženské, kterou potkají.
Já vím, můžete namítat, že ne každý muž bere Velikonoce jako příležitost se opít a ne každý se vyžívá v tom, když pomlázkou řeže do zadku každé ženské, ale ruku na srdce, hodně jich to tak má. A nejlepší je, když chodí koledovat otec s dítětem. Otec sotva stojí na nohách a dítě ještě pobízí, aby si taky pláclo. Přece ta chudák ženská neuschne, že jo?
Velikonoční plány českých politiků: Schillerová se chystá do kostela, Babiš poletí k moři
Žebrání, chlast a jako odměna výprask. Takhle vnímám svátky jara já a nikdo mě nepřesvědčí o opaku.

Pomlázku nesnáším už od puberty
Jako holka jsem povinně musela jezdit každé Velikonoce k babičce a dědovi na vesnici. Právě tam ve mně vypěstovali nenávist k pomlázce a k Velikonocům.
Babička a děda měli domek na konci vesnice, takže k nim už většina koledníků přišla v podroušeném stavu. Já byla mladá, celkem hezká holka a vždy jsem měla zadnici seřezanou, že jsem sotva chodila. Prý abych neuschla. Za „odměnu“ jsem jim pak musela ještě lít panáky a málem poděkovat. Bylo to každý rok stejné.
Když jsem pak už byla konečně dospělá a nikdo mě nenutil na Velikonoce jezdit k babičce a dědovi, ulevilo se mi. Párkrát jsem zkusila koledníkům otevřít. Jakmile mi ale pomlázka dopadla na zadek, okamžitě se mi vrátily vzpomínky. Postupem času jsem Velikonoce úplně vytěsnila. Můj manžel to naštěstí respektoval a vždy s naším synem odjížděl na pomlázku ke svým rodičům.
Dnes už jsem babička, ale tyhle svátky a tradice nemám ráda pořád. Úplně chápu některé feministky, které brojí za to, aby se zvyk šlehání pomlázkou zrušil. Jasně, to je extrém, který stejně neprojde, ale pochopit je dokážu.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky